Vzhledem k tomu, že se mílovými kroky blíží čas nejkrásnějších svátků v roce, řada mužů se rozhodne spojit příjemné s užitečným a pod stromkem můžete mezi vánočními dárky objevit i sametovou krabičku ukrývající zásnubní prstýnek. Avšak od chvíle, kdy rozněžněle přijmete nabídku k sňatku, do momentu, kdy stanete před oddávajícím, uplyne řada týdnů, ne-li měsíců. Během čekání na termín na radnici nebo v kostele a během hektických příprav se může přihodit řada věcí, které nakonec vedou k rozchodu snoubenců. Žena najednou stojí před otázkou, co dělat s prstýnkem, který nosila na levém prsteníčku. Má ho dle etikety vrátit? Může si ho nechat? Chce si ho nechat? Jak se k tomu staví bývalý snoubenec? Řada otázek, na které se těžko hledají odpovědi, že? Pojďme se ale podívat na pár variací toho, jak se zachovat.

Autor: Eppi

Zajisté nebude překvapením, že koupě zásnubního prstýnku není lacinou záležitostí. Muži do drahocenného kroužku investují tisíce i desetitisíce korun, neboť na pořízení šperku hledí jako na výhodnou a dlouhodobou investici do společné budoucnosti. Na otázku vracení či nevracení prstene tak lze nahlížet buď z právního, nebo etického hlediska. 

Zásnubní prsten jako podmíněný dar nebo jako zástava

Pojďme se nejprve na problematiku podívat z právní stránky. Jedná se o dar a jako takový by si ho žena měla nechat. Tak to ve většině zemí právo vidí. Avšak některé státy jako americká Pennsylvánie považují zásnubní prsten za „podmíněný dar“. Pokud bychom nahlíželi na věc z tohoto úhlu, tak podmínkou daru je bezpochyby svatba samotná. Proto v případě, kdy ke sňatku nedojde, měl by se prstýnek vrátit tomu, kdo ho věnoval. Výjimku tvoří případy, kdy je prstýnek součástí snoubenčina rodinného dědictví, nebo byl věnován jako vánoční dárek nebo dárek k narozeninám.

Přesuňme se ale o kousek dál do státu Ohio, ve kterém se zásnubní prsten považuje za „zástavu“, jež opět značí budoucí svatbu. Rozdíl od výše uvedeného pojetí podmíněného daru tkví především v tom, že zástava je do jisté míry symbolická a nejde při ní o materiální hodnotu zásnubního kroužku. Na podmíněný dar se naproti tomu nahlíží převážně z věcného hlediska, a proto se jeho vrácení považuje za samozřejmé.

Z obou uvedených případů vyplývá, že pokud ke svatbě nedojde, měla by žena prsten logicky vrátit, že? My si ale myslíme, že celá záležitost je mnohem komplikovanější. Nezáleží i na tom, kdo zapříčinil zrušení obřadu? Zda snoubenec či snoubenka?

Autor: Eppi

Osud zásnubního prstene z etického hlediska

Mnoho z nás by napadlo, že pokud za rozchod může muž, měla by si žena prstýnek nechat jako jakési bolestné nebo kompenzaci za finanční prostředky, které během plánování svatby ona či její rodina vynaložili. S touto tezí lze do jisté míry souhlasit. Ovšem i zde existují výjimky, neboť ne každá zklamaná nevěsta má po rozchodu to srdce každý den specifický šperk vidět, natož nosit. 

Když pár ukončí svůj vztah ještě před oddavky, má de facto pouze dvě možnosti, co udělat se zásnubním prstenem: buď si ho žena smí nechat, nebo ho musí vrátit. Vzhledem k tomu, že v našem státě neexistuje právní legislativa, která by takovouto situaci upravovala, leží řešení zapeklité otázky a významné rozhodování pouze v rukách snoubenců. Dámy by se měly nad problémem zamyslet nejen ze svého pohledu, ale i z úhlu bývalého snoubence. Nikdo se přece nechce za pár let nechat trápit výčitkami svědomí.