Ivo /Kozoroh/ a Eva /Býk/ Diváci obvykle znají názvy filmů, možná i režiséra, ale autor zůstává daleko vzadu. "Třetí patro", "Druhý dech", "Když se slunci nedaří", "Ranč u Zelené sedmy", "To jsem z toho jelen", "Hop nebo Trop",... Pod tím vším je podepsán scenárista Ivo Pelant (53), na některých scénářích pracoval spolu se svou manželkou Evou (54). Manželé Pelantovi napsali společně například scénář "Ranč u Zelené sedmy". Když se jich zeptáte, jak na ten nápad přišli, odpoví prostě: !No přece právě tak, že jsme se odstěhovali z velkoměsta na venkov!" Začátky "ranče" Eva Pelantová se tehdy skutečně pokoušela zavést v rodině zdravou výživu - kozí mléko, domácí vejce, kachny a králíky. Svého muže dokonce naučila dojit kozu. Stala se tak nejen spoluautorkou seriálu, ale hlavně přímou účastnicí mnoha skutečných situací, které byly předlohou pro seriál. "Už tehdy jsem cítila povinnost chránit své děti zdravou výživou," vzpomíná Eva. A vlastně tady jsou počátky jejich slavného seriálu. Reálně se přestěhovali na venkov, kde Eva skutečně začala pěstovat zdravé plodiny a chovat kozy, aby měli domácí mléko. Nadšení hospodáři "Ty kozy nebyly jen kvůli mléku. Kozu považuju za dokonalé zvíře. Je inteligentní, dá se s ní domluvit, dokáže být přítulnější než pes," vychvaluje Eva své oblíbené zvíře. "Až na to, že ničí ploty. Z oprav drátěnky mám dodnes noční děsy," doplňuje Ivo svou ženu. Ivo byl opravdu předobrazem tatínka Kudrny, ovšem v seriálu se z televizního dramaturga stal počítačový expert. "Ke králíkům a kachnám mám vztah pozitivní a ke slepicím a kočce velmi negativní. Ta černá bestie mě každou noc vzbudí, skáče mi ze střešního okna na hlavu a nosí myši do obýváku. Ale naši psi jsou velmi přítulní. Jsou to dva krásní černí hovawardi," říká scenárista. "Vrcholem našeho hospodaření je malotraktor z konce 60. let. Pokud započítám jeho cenu a provoz do nákladů rodinné rostlinné výroby, stojí nás jedna brambora zhruba 150 korun. Naším snem je po vzoru Kudrnových vybudovat pec a jsme zvědaví, zda nám také spadne jako jim," říká Ivo o hrdinech seriálu. Scénář "ranče" nicméně realitu nekopíruje stoprocentně. "Máme dva syny, ale nemají protivnou sestru," říká paní Eva a Ivo doplňuje: "Sestru mám já. Ale vůbec není protivná. Krásně zpívá a je odborníkem přes počítače. A na ně se vrhnul i náš starší syn, zatímco ten mladší se má víc k autům, traktorům a k zemědělským strojům. Cesty autorské inspirace jsou prostě křivolaké!" Ach, ta paměť! Pokud jde o začátky jejich vztahu, jsou odpovědi manželů naprosto odlišné. ,,To už je tak dávno, že si to snad ani nepamatujeme," říká Ivo. Ovšem Eva si velmi dobře pamatuje, jak coby začátečnice v oboru četla v divadle Rubín svůj první text a Ivo, který tehdy studoval FAMU, její dílo tvrdě pohaněl. Ivo vzápětí přiznává, že byl jakožto student scenáristiky opravdu "strašně důležitej". "Zeptejte se radši na jednodušší věci a ne tak z minulosti. Třeba: co mám nejradši k jídlu," snaží se Ivo stočit hovor jinam. "Lečo, který sám vyrábíš a já ho nesnáším," skáče mu rychle do řeči jeho žena. Autoři z velkoměsta Pelantovi spolu začínali žít v malém bytě ve Vršovicích. Na půdu si koupili pingpongový stůl a Ivo vybudoval v ložnici druhé patro. "A "Třetí patro" jsi tehdy napsal," připomíná mu manželka. "Vedli jsme tam veledůležité porady s Karlem Smyczkem a dramaturgem Jirkou Dufkem, a ty jsi nás jen poslouchala a myslela sis své," vybavuje si dnes už známý scenárista. "Řešili jste tam milostný trojúhelník, který mně byl od začátku jasný," glosuje opět paní Eva. Ivo přiznává, že fabulační schopnosti své ženy vzal na vědomí až později. Jejich skutečná spolupráce začala až u seriálu "Druhýdech". Jezdili spolu sbírat materiál o problémech zemědělství. "Jako městské dítě a televizní dramaturg jsem tehdy nepoznal krávu od jalovice, ale přesto jsem byl deformacemi velkokapacitních chovů skotu nadšený," říká Ivo ironicky. Eva přiznává, že měla za sebou chemickou průmyslovku a přesvědčení, že všechno je z nafty. Rodí se dětský seriál Manželé teď připravují scénář k dětskému seriálu "Škola Na Výsluní". Ale Ivo má největší radost z třináctidílného seriálu "Hraběnky", který od ledna natáčí Česká televize. "Je to o tom, že člověk sice nemusí chápat sny svých blízkých, ale musí chápat to, že je mají," nastiňuje Eva motto příběhu. Ivo prý tentokrát promítl do seriálu své truhlářské zkušenosti, lásku ke dřevu a k "všelijakým šíleným dřevoobráběcím strojům", které kdy vyrobil. Kromě scénářů píší Pelantovi i knížky. Většinou jde o přepisy seriálů, jako v případě "ranče" nebo "Hop nebo trop". Nakladatelé dnes chtějí, aby televize otevřela knize cestu ke čtenářům. "Při psaní knížek se cítím mnohem svobodnější, nesvázaný výrobními podmínkami," říká autor a jeho žena na závěr prozrazuje: "Teď právě vydal pokračování "Sněženek a machrů po čtvrt století". "Ano, to jsem ti byl nevěrný, protože spoluautorem byl samozřejmě Radek John," uzavírá Ivo Pelant. Jak to vidí? Co bylo pro vás na venkově to nejtěžší? ONA: Neměla jsem problém, vracela jsem se vlastně domů. ON: Přestavět původní domek po manželčiných rodičích. Co bylo naopak nejhezčí - nejpoetičtější - na rozdíl od života ve městě? ONA: Pořídit si ty zmíněné kozy. ON: Prostor k životu. Na rozdíl od paneláku, kde jsem do té doby žil. Kdo ve vaší rodině má opravdu poslední slovo? ONA: Ivo. ON: Eva. Díváte se na televizi? Pokud ano, na co? ONA: Na detektivky, nejraději na Agathu Christie. ON: Dívám se na dramatické pořady České televize, protože jednak jako dramaturg České televize to mám v popisu práce a jednak mě to baví. Která z vašich fiktivních postav je vám nejmilejší? ONA: Babička z "Ranče u zelené sedmy". Ta není autentická, nýbrž celá smyšlená. ON: Jan Neruda (Ivo Pelant napsal seriál "Laskavý divák promine" o životě Jana Nerudy - pozn. aut.). I když není fiktivní v tom smyslu, v jakém se ptáte.