Jana /Panna/ & Marko /Kozoroh/ Jako studentka DAMU, obor činoherectví, navštěvovala Jana (26) i hodiny tance. Právě tam si shodou okolností přivydělával hrou na klavír student hudební akademie Marko (29). Janu oslovil až po dvou letech okukování. Když Jana po dvou letech odhalila, kdo sedí u klaviatury, měla přítele. Marko šel na věc chytře, a tak ji nejdříve oslovil kvůli spolupráci. "Zavolal mi a říkal, že bychom se měli sejít, protože slyšel, že píšu texty k písním. Prý bychom spolu mohli něco vymyslet," říká Jana. "Ale já jsem to s tou spoluprací myslel vážně. Byl jsem nadšený ze slečny, která je nejen krásná, ale i chytrá a kreativní," namítá Marko. Nejdříve spolu chodili jen jako kamarádi na pivo. Že začíná být jejich vztah vážný, si uvědomili, když kvůli společně stráveným chvílím oba chodili za školu. Partner kříženec Markův otec je Srb a maminka Češka. Dětství prožíval v bývalé Jugoslávii a do Čech přišel v patnácti letech studovat konzervatoř. "Nemá typicky balkánskou povahu - plamenný pohled, jak si většina lidí představuje. Chová se uhlazeně a je takovej zdvořilej. Ale když jsme v Srbsku, chová se trochu jinak. Mluví nahlas a má trhané pohyby. Tam poznávám, že je trošku nakříženej," popisuje svého muže se smíchem Jana. Ten přitakává: "Jana je větší cholerik než já, ono to s těmi národními mentalitami bude asi všelijak..." Dvě hostiny Po dokončení vysoké školy musela Jana vyřešit bydlení, protože už nemohla přebývat na koleji. Marko sehnal byt, ale protože je konzervativní, nechtěl žít se svojí partnerkou "na hromádce". A tak požádal Janu o ruku. Trochu se jí orosilo čelo, protože na vdavky ještě nebyla připravená. Ale pak si uvědomila, že její situace se může po svatbě už jen zlepšit. "Ke sňatku jsme se rozhodli hodně rychle. A jelikož jsme svatbu chtěli mít za hezkého počasí, vzali jsme se do měsíce," říká Marko. Svatba v kapličce svaté Kláry v Tróji byla opravdu narychlo, a tak se Markově rodině nepodařilo ze Srbska přijet. Česká svatba by se jim možná ani nelíbila, protože ta jugoslávská bývá velkolepější, oslavy trvají i několik dní. Nevěsta vypadá jako honosný dort, a tak by Jana s jednoduchými svatebními šaty zřejmě neuspěla. Markovu rodinu ale novomanželé o slavnost neochudili, navštívili příbuzné a vystrojili pro ně ještě jednu hostinu. Rok bez koupelny První rok manželství žili sice v prominentní čtvrti v Praze Tróji, ale dost partyzánským způsobem. Bydleli v zahradním domku určeném k rekreaci. Koupelna tedy neexistovala a sprchovali se pod proudem vody z hadice na zahradě. "Přes léto to šlo, ale v zimě jsme se koupali různě u známých," vzpomíná s nelibostí Jana. Teď už bydlí lépe, ale jejich útočiště jim stále ještě neříká "pane". Proto zatím ani nechtějí potomka, i když ho mají v plánu. "Vejce se dá snášet jen do hnízda, a to ještě nemáme. Počkáme, až budeme mít svoje bydlení, abychom si dítě mohli užívat bez stresu," říká Jana. Možná, že to nebude trvat tak dlouho, protože v nejbližší době se chystají rekonstruovat půdní byt v domě u Markových rodičů. "Marko není ten typ muže, který by sám stloukl poličku nebo ho napadaly nějaké zlepšováky. Má vůli pomáhat mi, ale já dělám většinu prací sama, protože jsem hodně pořádku milovná. Když ho poprosím, aby vyluxoval, udělá to, ale raději si stejně vyluxuju sama. Nevadí mi to, fakt," dušuje se Jana, která rozhodně nezapře, žese narodila ve znamení Panny. "Náhodou, už jsem přinejmenším jednu polici u nás doma stloukl!" ohrazuje se Marko a přiznává: "Když o mně občas někdo řekne, že jsem šikovný, tak tím vždycky myslí jen šikovnost muzikantskou." Marko zbožňuje mapy Když mají oba volný den, sednou do auta a vyrazí někam náhodně na výlet. Podle počasí a nálady si vyberou les, hrad nebo zámek. "Marko je rád, když má cesta nějaký cíl. Mně je to jedno, když mě vyklopíte v lese, tak nasávám vzduch. Manžel je však rád, když jedeme za poznáním. Stačí, když někde zbude pár šutrů po nějakém hradu a už tam jedeme," říká Jana, která se díky častým výletům naučila hledat v mapách. Pokud tráví volný čas doma, Marko nevydrží dlouho lenošit. Začne alespoň něco hledat na internetu. "S Janou se výborně doplňujeme. Když jsme spolu na dovolené, je to vždycky vyvážená směsice pasivního a aktivního odpočinku," pochvaluje si Marko. Když sivybírají film, na který se podívají, shodnou se na nějakém intelektuálním snímku. Komedie ani akční filmy nevyhledávají, ale do kina přece jen občas chodívají. "Chodíme třeba na horory. Měsíc pak nemůžu spát a přísahám, že užtam nikdy nepůjdu. Marka prosím, aby chodil domů co nejdřív, protože se bojím," přiznává Jana.

---

Jak to vidí? Jaké oblečení jste naposledy koupil(a) svému partnerovi? ONA: Tričko. ON: Šálu v New Yorku. Myslel jsem, že to bude nejoriginálnější šála v Praze, a pak jsem zjistil, že takovou tu má na krku skoro každý druhý. Kdo koho víc rozmazluje a čím? ONA: Rozmazlujeme se asi stejnou měrou, ale každý něčím jiným. Já hlavně jídlem... ON: ...a já nosím domů dárečky a kytičky. Co nejlepšího umíte uvařit? ONA: Vařím všechno a Marko tvrdí, že mu ode mě všechno chutná. ON: Řecké masové kuličky - keftedes. Udělal jsem je a Jana mi ani nechtěla věřit, že jsem to zvládl sám... Čím vás partner spolehlivě rozčílí? ONA: Když na něj někde půl hodiny čekám, nebere mi telefon, a když konečně dorazí, spustí nějakou hloupou výmluvu. ON: Když je Jana unavená, tak se mnou někdy přestane mluvit. To mě dokáže pěkně naštvat. Jakou hudbu máte nejraději? ONA: Je toho hrozně moc. Dneska poslouchám třeba Stinga. ON: Dobrou. A to v jakémkoliv žánru. Miluju stejně tak Mahlerovy symfonie jako písničky od Beatles. Jana v Senegalu. Nechtěl s ní žít ,,na hromádce", a tak ji honem požádal o ruku.