Vyprávět o tom, jak se seznámili, začal Marko. Hana historky o počátcích jejich vztahu přímo zbožňuje, a tak prý je schopná vzpomínat je i několik hodin. Jenže tolik času jsem neměla. Hanka potkala Marka v Bratislavě. Jela totiž náhodou za svou kamarádkou podívat se na představení studentů herecké školy. Rozvedenou Hanku upoutal student, který seděl u stolu vedle ní. "Sálalo z něj příjemné teplo, ale myslela jsem si, že chodí s jednou z dívek. Říkala jsem si, že je zadaný, takže zakázaný," mluví o prvních pocitech Hanka. Marka prý tehdy ani nenapadlo, že by známá herečka mohla být pro něj někým bližším. "Energie mezi námi probíhaly, ale jiskry nepřeskočily. Hanka mluvila a já jsem poslouchal," vzpomíná Marko. Pozvání na kávu Potom se tři týdny neviděli a oba na sebe hodně mysleli. Pak přijel Marko do Prahy odehrát představení. A protože tam dorazil o den dřív, pozval Hanku na kávu. "Marko byl první muž v mém životě, se kterým jsem nikdy nevěděla, načem jsem. Povídali jsme si o všem možném, ale ne o vzájemných sympatiích," popisuje počátky vztahu Hanka. Po představení se student vrátil na Slovensko a zase se nějaký čas neviděli. Bylo jí třicet Ledy se pohnuly čtyři dny před Štědrým dnem, kdy Hanku vybídl její kamarád, aby s ním jela na Slovensko. "Rozum mi jako třicetileté říkal NE, ale bylo to silnější než já. Vsadila jsem na intuici a emoce," říká Hanka, která nakonec odjela. Na Slovensku se ubytovali na koleji v Mlynské dolině, kde bydlel i Marko. Hanka tam strávila celé tři dny s ním a o začínajícím vztahu už nemohlo být pochyb. "Když jsem se ho zeptala, kde oslaví Silvestra, dělal drahoty, že neví. Cítila jsme se trochu poníženě. Říkala jsem si, je mi třicet, co tady vlastně dělám?" vzpomíná Hanka a Marko ji doplňuje: "Možná to tak vypadalo, ale nebylo to tak. Hanka mě upoutala. Dělala všechno, co jsem vždycky u ženy hledal. Nikdy jsem to ale u žádné nenašel. Proto jsem byl sám. Najednou to tu bylo a já jsem začal váhat." Hanka se dodnes diví tomu, že všechnu tu nejistotu tak dlouho vydržela. Cesta za štěstím Před Hančiným návratem do Prahy se dohodli, že ona přijede slavit Silvestra za Markem. Jenže v odjezdu na Slovensko jí zabránila sněhová kalamita, která vypukla právě 29. prosince 1999. A tak si jen zavolali a oba smutnili. Nicméně student Marko za pomoci svých úžasných rodičů udělal rozhodný čin: na Silvestra za Hankou přiletěl letadlem a pak až do 4. ledna nevylezli z bytu. "Najednou jsme začali žít to, co se nám nabídlo. Po čtyřech letech jsem byl konečně šťastný," říká Marko. Ovšem realita ho donutila vrátit se studovat na Slovensko. A Hanka musela hrát v představeních Národního divadla vPraze. Od té doby se často navštěvovali. Oslavy lásky Hanka tvrdí, že Marko se stal jejím manželem už ve chvíli, kdy za ní přiletěl na Silvestra ze Slovenska do Prahy. Ale snubní prstýnek od něj dostala až po roce - jako dárek k Vánocům. O velkolepé svatbě měli oba stejnou představu. Aby si mohli tento sen splnit, šetřili na ni společně čtyři roky. Byla skutečně velkolepá, jejich štěstí slavili všichni lidé, kteří je znají. "Jeden můj kamarád nazval naši svatbu oslavami lásky," říká Marko. Šaty jim navrhla módní návrhářka Helena Fejková a Hanku zdobily šperky po babičce. Své ANO si řekli v dřevěném kostele svatého Juraje na Slovensku. Textovka na dobrou noc Když Marko dokončil studium na divadelní škole, získal angažmá ve Slovenském národním divadle. Hanka je v angažmá Národní divadla v Praze. Mají tedy dva byty - jeden v Praze, druhý na bratislavském sídlišti Petržalka. Jako základnu si určili Prahu. Dokud se nebudou muset rozhodnout (třeba kvůli dítěti), budou cestovat mezi Čechami a Slovenskem. Když spolu právě nejsou, píší si pravidelně textovou zprávu na dobrou noc. "Mám už nějaké životní zkušenosti. Neřeším, kdy Marka uvidím. Chci jen vědět, že existuje a že mě má rád. Potom je jedno, kde je. Je mnoho párů, které spolu jsou denně, usínají vedle sebe, a přesto jsou si vzdálení," míní Hanka. Manželé na sebe vzájemně nežárlí. Jsou spolu šťastní a vědí, že se jeden na druhého mohou ve všem naprosto spolehnout. "Jsem zásadový - co řeknu, to myslím vážně. Nečekal jsem v samotě na lásku, abych se potom choval jako...," uzavírá Marko.