Co trápí ženy po třicítce: Stárnutí, nebo nedostatek času a peněz? | Pro ženy | Blesk.cz

Co trápí ženy po třicítce: Stárnutí, nebo nedostatek času a peněz?

  • Po třicítce jako by čas začal ubíhat rychleji.
    14. března 2015 | 06:00

    Jsme ještě mladé, podle některých průzkumů přesně v období, kdy jsme nejatraktivnější. Měly bychom být sebevědomé a průbojné. Přesto i my, ženy okolo třicítky, propadáme řadě strachů. Co nás stresuje? S nejčastějšími obavami žen této věkové kategorie přišel nedávno americký on-line magazín Marie Claire. Když jsem zapátrala mezi svými vrstevnicemi, zjistila jsem, že zámořské problémy jsou stejné jako ty naše. Jaká nejistota nás spojuje?

  • Bojíme se, že nestihneme mít děti

    Stále častěji mateřství odkládáme – kvůli kariéře, práci, škole. Nebo proto, že se cítíme nezralé. Jenže po třicítce se nás začne zmocňovat panika, že děti možná nestihneme. Když nám ještě v tomto období chybí partner, pocity zoufalství jsou velmi intenzivní. Navázat dlouhodobý vztah po třicítce, když naše nároky rostou, ale potenciálních protějšků ubývá, je někdy docela boj.

  • Hlava myslí jinak než tělo

    Máme partnera, práci, zázemí. Víme, že bychom měly děti mít, ale necítíme to tak. Chceme ještě cestovat, užívat si, nevázat se. A i to nás paradoxně někdy trápí. Cítíme totiž tlak – muže, rodiny, okolí. A pak se dostáváme do zmatku, jestli jednat podle sebe, nebo poslechnout a raději otěhotnět dříve, než bude třeba pozdě.

  • Nestihly jsme to, co jsme si přály

    práce, zaměstnání, kancelář, bossing, mobbing
    Měla jste ve dvaceti naivní představy, jak budete vydělávat spoustu peněz, stoupat vzhůru, mít skvělý vztah, spoustu koníčků? Jenže opak je pravdou? Ve vztazích se vám nedaří, stěží uplatíte nájem a místo vysněné práce sedíte každý den monotónně v kanceláři? Nejste v tom sama. Tím se trápí řada z nás. A zároveň i nejistotou, jestli z neuspokojivé situace najdeme vůbec cestu ven. Někdy se dusíme i partnerskými vztahy, které nejsou to pravé ořechové, ale odvaha ke změně nám zkrátka momentálně chybí.

  • Trápí nás stárnutí

    Ruku na srdce: třicáté narozeniny jen málokterá z nás tajně neobrečí. Jenže netrápí nás jen vzdalující se bezprostřední mládí, ale i vědomí, že stárnou naši rodiče, prarodiče. A s tím i spojené strachy, jestli se o ně zvládneme postarat či jak se případně v budoucnu vyrovnáme s jejich odchodem. Život po třicítce ztrácí svou nenucenost, bezprostřednost.

  • Bojíme se o sebe

    Strach o sebe se umocní především v okamžiku, kdy se nám narodí děti. Některé z nás přepadnou pocity tísně, že se nám nic nesmí stát, protože jsme tu pro děti, ony nás potřebují. Najednou se začneme bát nemocí, úrazů, i když jsme si předtím nic z toho nepřipouštěly. Přestáváme být zodpovědné jen samy za sebe.

  • Dusí nás existenční trable

    Tím, že jsme se osamostatnily, založily rodiny, uvědomujeme si i jednu životní svízel: nemáme často dostatek úspor a nevíme, jestli zvládneme při dnešních životních podmínkách vůbec něco ušetřit. O to více se bojíme ztráty zaměstnání. Lámeme si hlavu s tím, jestli i ve stáří budeme finančně soběstačné, jestli uživíme děti, zvládneme zaplatit nájem.

  • Deprimuje nás nedostatek času

    Opět obzvlášť poté, co se dočkáme dětí. Najednou jsme v dříve neznámém kolotoči, musíme stíhat mnohem více, odpočívat ale můžeme nesrovnatelně méně. Radost z dětí pak někdy neočekávaně kazí pocit, že nemáme žádný čas pro sebe a že život jsou jen povinnosti, které výhledově nemají konce.

  • Řešíme, co si myslí druzí

    Jsem dobrá matka? Oblékám se správně? Nejsem pro něj tlustá? Nepůsobím v práci nemožně? Právě to se nám sem tam neodbytně honí hlavou. Jsme si zkrátka málo vědomé své vlastní ceny, příliš se zaobíráme tím, jak nás vidí druzí, a kvůli tomu neumíme být samy sebou.

Autor: Alena Dušková
Diskuse ke článku
.