Co jsme se naučily o chlapech: Máme návod, jak s nimi žít! | Pro ženy | Blesk.cz

Co jsme se naučily o chlapech: Máme návod, jak s nimi žít!

  • Co jsme se v redakci naučily od mužů.
    8. prosince 2014 | 09:23

    Pánové tvrdí, že žít s nimi je brnkačka. Chtějí po nás jen klid, obdiv a trochu té péče. Jenže pro nás je soužití s muži vyšší dívčí. Co nás naučil život? Naše redaktorky se svěřily, jak s tím bojují ony.

  • Majka Dvořáková (redaktorka Blesk pro ženy)

    Majka Dvořáková
    Dávat mu najevo, že jsem s ním šťastná a on je naprosto úžasný. Jakmile totiž začnu hledat chyby, zasekne se a nemá chuť vůbec nic dělat. Mlčet o něco víc, než bych si přála, a nechat ho dýchat. Sem tam se ptát na věci, které ho baví (politická situace, moderní poezie…), a hlavně nemyslet si, že partner je něco jako nejlepší kamarádka. To fakt není. Je to chlap, který si občas potřebuje dát pivo a krafat v hospodě o nesmyslech. Jen doufám, že mě za to všechno bude nosit na rukou.
  • Blanka Kubíčková (redaktorka Blesk pro ženy)

    Blanka Kubíčková
    Jsou to muži! A tak je potřeba k nim přistupovat. Hodně chválit, málo mluvit a dopřát jim pocit, že se bez nich neobejdeme. A za sebe musím říct, že to tak je. Jsou pro mě mým zrcadlem, partnerem se vším všudy, také zdrojem informací a srandy. Baví mě! Tedy ti, kteří mi dokážou dopřát pocitu, že jsem žena – milovaná, chtěná, opečovávaná...
  • Brigita Zemen (redaktorka bleskprozeny.cz)

    Brigita Zemen
    Až manželství a rodičovství mě naučilo, že když si chlap "zaleze do jeskyně", je dobré ho tam nechat, dokud zase nezatouží po teplém slunečném počasí milované ženy a nevyleze ven. Když jsem se ho z ní totiž dřív snažila tahat, změnil se v naštvaného pračlověka a doma pak bylo ještě daleko větší a delší dusno. Ale někdy je pořádná fuška to vydržet.
  • Simona Škodáková (redaktorka Blesk pro ženy)

    Simona Škodáková
    Teoreticky mám chlapy docela zmáknuté, ovšem praxe je odlišná. Ne každá metoda dokonalého vztahu je totiž aplikovatelná na všechny povahy. Ona stálá přetvářka a hraní divadýlka, které vám není vlastní, jsou dlouhodobě neudržitelné. Ale jedno nutkání jsem v sobě opravdu lety dokázala potlačit, a to věřit všemu, co řeknou, a pak se divit, že kde nic tu nic. A taky už zdaleka nekomentuju všechny jejich podivnosti a takticky mlčím. A už umím říct "miluju tě", aniž by se mi zježily všechny chlupy na těle, a dokonce se snažím i chválit. Ale trvalo to! 

     

Autor: Majka Dvořáková
Diskuse ke článku
.