5°C
Odhalení znamená šok. Trauma. Beznaděj. Strach z reakce okolí. Jak to říci dětem, přátelům, příbuzným? Ze spokojené, manželským stereotypem ukolébané ženy se stane nervní troska s dlouhodobými sexuálními problémy. Svého muže nenávidí, sebe lituje – jak jí něco takového mohl ten panchart udělat?
Jistě, je to sakra těžké, ale také je nutné si uvědomit trápení na druhé straně. Spousta mužů si ze začátku není svou sexuální orientací jistá anebo si ji nechce ze strachu z opovržení připustit. Sexuální hledání či touha pravou orientaci zamaskovat, dohání tyto mužské k manželství, otcovství. Následky z každodenního ovládání se, věčné přetvářky jsou zlé. Vskutku ničivé. Odnesou je všichni, celá nová rodina.
Příběh Kateřiny: Manžel mi zahýbal s mužem čtěte ZDE
O to víc je nutná vzájemná empatie, snaha pochopit a hlavně respektovat druhého. Rozhodně jen šílenec si může myslet, že homosexualita je nemoc, kterou psychiatr, popřípadě láska vyléčí. Ujišťování a chlácholení typu: Ono se to spraví, jsou blud. Homosexuála na heterosexuála nikdo nepředělá. On se tak narodí!
Někteří homosexuálové svou orientaci odmítají,
jsou v rozporu sami se sebou a touží po heterosexuální adaptaci.
Náš národ naštěstí příliš prudérní není. Jeho tolerance vůči sexuálním menšinám je vysoká. V současnosti s nimi nemá problém asi 56 % populace, což je potěšitelný nárůst vzhledem k tomu, že před rokem 1989 byla homosexualita vnímána jako tabu nebo rovnou trestuhodná úchylka.
Příběh Šárky: Navzdory požehnání čtěte ZDE
Ovšem, když se jiná sexuální orientace začne týkat nejbližších, nastává problém. Lidi rychle ztrácí nadhled. Třeba i to se časem změní. Ubude depresí a sebevražd jedinců, jež neunesou svou úděl vyděděnce. Proto je záhodno si připomínat, že homosexualita není problém toho, koho se týká, ale především nedostatku porozumění a velkorysosti ostatních.
SLOVA ODBORNÍKŮ:
Odpovídá MUDr. Ondřej Trojan, sexuolog
Čeho by si měla žena všímat, aby včas poznala, že její partner má homosexuální sklony?
Je to velmi obtížné. Pokud muž chce mít partnerku nebo uzavřít manželství, aby zakryl svoji skutečnou orientaci (případně si i zajistil potomka), obvykle ji nedá příliš najevo. A nelze spoléhat ani na to, že třeba gayové jsou zženštilí, zejména ne v současné době metrosexuálů. Nicméně slabý zájem o sex může být zejména před svatbou podezřelý.
Je podle vás homosexualita dědičná?
Dědičnost nebyla prokázaná, ale vrozenost ano (tedy je známá oblast genomu, zodpovědná za homosexuální orientaci).
Kdy v sobě muž objeví homosexuální orientaci?
O své orientaci člověk něco ví nebo alespoň tuší zpravidla už od puberty nebo i dříve. To znamená, že v manželství nebo v partnerství se ženou homosexualitu neobjeví, ale jen jí dá volný průchod. Stává se to docela často. Měl jsem nedávno v ordinaci pár, bylo jim kolem padesáti let, spolu prožili čtvrt století, než se manžel rozhodl jít za „svým štěstím“.
Spousta mužů si ze začátku není svou sexuální orientací jistá
anebo si ji nechce ze strachu z opovržení připustit.
Odpovídá PhDr. Karel Humhal, klinický psycholog
Může se stát, že muž získá jistotu, že je homosexuál, až po několika letech manželství?
Vyhraněně homosexuální muž si vlastní homosexuální orientaci uvědomí ještě před dovršením věku vhodného pro uzavření sňatku. Do manželství se ženou nevstoupí, pokud pro to nemá nějaký jiný závažný důvod. Jiné je to ale u mužů s takzvanými latentními (skrytými) homosexuálními sklony. U nich může s léty zrát vnitřní přesvědčení, že jsou homosexuálové, a můžou nalézt v homosexuálních vztazích seberealizaci. Podobně i muži, kteří se snaží z různých důvodů – obvykle to bývá tlak vnějšího prostředí – úporně potlačit vlastní orientaci, časem rezignují a svoji homosexualitu akceptují.
Jak se žena vypořádá se zjištěním, že žila několik let s homosexuálem?
Záleží na jejím pojetí sexuality, osobních zkušenostech se sexem, na jejím pojetí rolí pohlaví ve společnosti, dále na tom, co je pro ni důležité ve vztahu s partnerem, a na mnoha dalších věcech. U žen s vyhraněnými postoji a chováním v sexu může takové zjištění vyprovokovat i vážnější psychické poruchy.
Má na homosexualitu vliv rodina, ve které muž vyrůstal?
Rodina má ze všech vnějších sociálních faktorů největší formující vliv na psychiku jedince. Výrazně ovlivňuje chování homosexuálních osob. Existují případy jakési „pseudohomosexuality“ jako neurotické reakce na dysfunkční rodinné prostředí. Naopak podle současných vědeckých poznatků nelze očekávat, že rodina vlastním způsobem „převychová“ homosexuálně orientovaného jedince na heterosexuála.
