CECELIA Ahernová

Cecelii Ahernové bylo teprve 21 let, když se stala spisovatelkou. S výjimkou krátké brigády v obchodě s oblečením, když jí bylo patnáct, neměla jiné zaměstnání. Teď je jí pětadvacet, na kontě má pár knih a pár cen a cítí se dokonale šťastná. Cecelia pochází z tradiční irské katolické rodiny. Narodila se v Dublinu, kde byl její otec Bertie Ahern primátorem. Dnes je dokonce irským premiérem. Cecelii odmalička zajímalo spíš psaní než politika. Svůj první román, vlastně jen půlku, napsala už ve čtrnácti. Byl o 16leté dívce, která se zamiluje do chlapce, ale rodiče jim brání se stýkat. Hlavní hrdinka nesnášela školu a cítila se bídně. ,,Říká se, že první román je vždycky autobiografický a v mém případě to tak opravdu bylo," směje se Cecelia. Láska k psaní ji zavedla na studia žurnalistiky a masové komunikace. A pak se to stalo: nápad na její opravdovou prvotinu, román ,,PS: Miluju Tě!" přišel náhle. Tak náhle, že na nějakou dobu nechala školy, protože nedokázala myslet na nic jiného než na psaní. U počítače strávila noc co noc tři měsíce, pracovala od deseti večer až do šesti ráno. ,,Od chvíle, kdy jsem začala psát, jsem věděla, že tento román bude výjimečný. Musela jsem nad ním plakat a smát se a vůbec jsem nemohla spát," říká. ,,Nepsala jsem ho z žádného jiného důvodu, jen proto, že mě to strašně bavilo." V psaní ji povzbuzovala matka, která hltala jednu kapitolu za druhou a smála se a plakala také. ,,PS: Miluju Tě!" se nakonec prodávalo v 15 zemích světa a společnost Warner Bros dokonce zakoupila filmová práva. V Irsku a Anglii se román dlouho držel na čelních místech v žebříčku bestsellerů. Podobně si vedly i její další dvě knížky, které vydala v rozmezí jednoho roku. VŽDY OD POLOVINY MĚSÍCE NA STÁNCÍCH S DENNÍM TISKEM! Pokud vám některý z našich románů do kabelky unikl, můžete si ho zakoupit v prodejně nakladatelství BB art, Vinohradská 12, Praha 2 nebo objednat na dobírku na telefonním čísle 244 912 451 nebo prostřednictvím e-mailu jan.kozak@e-aktiv.cz Úryvek z knihy ,,PS: Miluju Tě!" Holly a Gerry patří k těm šťastným manželským párům, jimž by každý mohl závidět. Náhle, v jeho 30 letech, odhalí lékaři u Gerryho rakovinu v konečném stadiu... Holly si přiložila modrý bavlněný svetr k obličeji. Známá vůně ji okamžitě zaplavila. V žaludku pocítila nepřekonatelnou bolest, která jí prudce sevřela srdce. Tisíce pichlavých jehliček jí přeběhly po páteři a knedlík v krku ji skoro zadusil. Zachvátila ji panika. Chtělo se jí zvracet. Běžela do koupelny a padla na kolena před záchodovou mísu. Gerry je pryč a už se nikdy nevrátí. To byla realita. Už nikdy ho nebude vískat ve vlasech, už nikdy spolu nebudou potají sdílet všemožné legrácky, už se mu nevypláče na rameni po těžkém dni v práci, až se vrátí domů vyčerpaná a bude potřebovat jeho pevné objetí, už nikdy s ním nebude sdílet postel, neprobudí ji jeho ranní kýchání, nebudou se společně smát až do zemdlení, už nikdy se nebudou hádat, kdo má vstát a zhasnout světlo v ložnici. Jediné, co zbývalo, byla hromada vzpomínek a obraz jeho tváře, který s každým dnem bledl. Jejich plán byl jednoduchý. Zůstat spolu až do konce života. Ten plán se zdál všem okolo uskutečnitelný. Byli nejlepšími přáteli, milenci a spřízněnými dušemi, přesně to si všichni mysleli. Po několika dnech silné migrény Gerry souhlasil s Hollyiným návrhem a navštívil lékaře. Bylo to ve středu a v polední pauze. Lékař měl za to, že migrénu způsobuje stres nebo přepracování. Došel k závěru, že v nejhorším případě bude Gerry potřebovat brýle. Rozčílilo ho to. Nechtěl si připustit, že by musel nosit brýle. Ale jeho rozčilování bylo zbytečné, protože se ukázalo, že s očima problém nemá. Byl to mozkový nádor... OHLASY NAŠICH ČTENÁŘEK Marie Tošovská (62 let), důchodkyně ,,Odjakživa jsem hodně četla, ale od doby, kdy jsem v důchodu, můžu si knihy opravdu vychutnávat. Ke knihám z edice ,,Romány do kabelky" jsem přišla v knihkupectví v Opavě. S knihou jsem si pak krátila dlouhé chvíle u lékaře, kde strávím mnoho času v čekárnách. Na snímku dočítám jednu z knížek už v pohodlí svého domova. Vyfotila mě vnučka, aniž bych o tom věděla." Dagmar Váchová (36 let), gynekolog - porodník ,,Od své kamarádky jsem dostala román ,,Město dívek". Tak mě zaujal, že jsem si pořídila pokračování ,,Město života". Chybí mi prostřední díl ,,Město žen". Naštěstí jsem zavolala do redakce, a tak vím, že starší knihy z této edice se ještě dají sehnat. Mám velice náročné zaměstnání, a tak jsem ráda, když si vyšetřím čas a můžu se začíst do příběhů obyčejných lidí, u kterých si duševně odpočinu." Čtenářky odměníme za jejich příspěvky dárkovými předměty z Blesku pro ženy. Pošlete nám i vy svou fotografii s Románem do kabelky a připojte svůj názor na naši edici. Na obálku nebo do předmětu elektronické zprávy napište: ROMÁN. O autorovi| Připravila: modi, net foto: PROFIMEDIA. CZ