Bojíte se jít mezi lidi? Máte strach, že vás ostatní neustále pozorují? Nedokážete v přítomnosti cizích lidí jíst, telefonovat nebo se třeba jen podepsat? Odmítáte různá pozvání a opravář v bytě je pro vás nepřekonatelný problém? Pak možná trpíte fobií.
Ivana (35): "Bojím se, že mě někdo osloví" Tlumočnice Ivana je vtipná, chytrá a má přehled. Ale to o ní vědí pouze její nejbližší přátelé. Ona sama se lidem spíš vyhýbá. Doslova hororovým okamžikem je pro ni seznámení se s neznámým člověkem. "Když sedím v kabině pro simultánní tlumočení, je všechno v pohodě. Ale půl hodiny před koncem musím spolknout poslední prášek. Začne mi bušit srdce, vyschne mi v hrdle a celá se třesu. Vím, že musím vystoupit před stovkami účastníků mezinárodní konference. Děsím se představy, že mě někdo osloví, ale neumím si to rozumně zdůvodnit," říká Ivana. Organizátoři konferencí, kteří ženu zvou na simultánní tlumočení, pokaždé velice oceňují její výkon. Nikdo však netuší, že tato dospělá žena není schopná zavolat si domů ani instalatéra, jen aby s ním nemusela komunikovat. Její diagnóza zní: sociální fobie. Nepříjemná diagnóza Pro někoho je zcela normální jít s kolegy na oběd, pro někoho je to hotové utrpení. Pokud je vaše úzkost ve společnosti natolik velká, že zasahuje do vašeho každodenního života a mezilidských vztahů, je pravděpodobné, že trpíte sociální fobií. "Sociální fobie je v populaci víc rozšířená, než si myslíte, je to třetí nejčastější psychiatrická porucha. Je léčitelná, většina těchto lidí, kteří projdou terapií, se vrací do produktivního života," říkají odborníci. Problém však je, že velká část lidí odborníka nenavštíví. Často se k této sociální fobii přidávají další specifické fobie, například strach z uzavřených prostor (výtah) či otevřených prostor (strach přejít přes náměstí) nebo panická porucha. Někdy se přidružuje i deprese. Efektivní léčba spočívá v užívání léků, psychoterapii nebo v kombinaci psychoterapie a léků. Jak se zjistí Neexistuje žádný specifický test, který by potvrdil, že máte sociální fobii. Lékař musí zohlednit rizikové faktory, příznaky, vaše odpovědi na otázky týkající se strachu ze společnosti, vyhýbání se různým situacím nebo strachu z nich. Jde zkrátka o situace, které mohou způsobovat úzkost. Sociální fobie není onemocnění, které si dokážete diagnostikovat sama, určení správné diagnózy se neobejde bez odborníka, nejlépe psychiatra. Sociální fobie je podobný zdravotní problém jako třeba cukrovka, vysoký krevní tlak nebo onemocnění srdce. Jde tedy o skutečnou chorobu, není to vaše chyba a není důvod se za nemoc stydět.
Proč se nám to stává? Sociální fobie začíná nejčastěji v období dospívání, mezi 15. a 18. rokem. Přichází pomalu, pozvolna a může se objevit po sérii drobných neúspěchů nebo po opakovaném posměchu spolužáků nebo kamarádů. Rodina, která žije samotářským způsobem, nikoho nenavštěvuje a nikoho nezve na návštěvy, si přímo koleduje o to, aby se její děti v budoucnu chovaly podobně. Není výjimkou, že fobie postihne ženu po dlouhé mateřské dovolené, tedy po několikaleté izolaci, a zamává v takovém případě třeba i se skvělou manažerkou.
Co takový člověk prožívá * Chvěje se, potí, je nervózní a úzkostný. * Má pocit, že mu tlakem pukne hrudník, nedokáže se nadechnout. * Cítí nevolnost až mdloby. * Buší mu srdce, má zrychlený tep. * Má napjaté svaly, sucho v krku a v ústech. * Není schopen se soustředit. u Červená se, koktá, třesou se mu ruce.
Příznaky sociální fobie Bojíte se: * Být středem pozornosti, večírků, předstoupit před lidi, setkání, schůzí a veřejného vystoupení. * Hovořit před malou skupinou nebo před autoritou. * Navazovat konverzaci nebo ji udržovat. * Požádat o něco. * Rozhovoru s cizím člověkem. * Telefonovat. Z čeho dalšího mají lidé ještě strach Druh fobie -> Příčina strachu * mysofobie -> strach * nosofobie -> choroba * karcinofobie -> rakovina * zoofobie -> zvířata * antropofobie -> lidé * keraunofobie -> bouřka * školní fobie -> zkoušení a školní prostředí
Eva (29): Jaké utrpení prožívá? Být hostitelem nebo uspořádat oslavu narozenin na pracovišti je pro takového člověka stejné, jako kdyby ho někdo poslal skočit padákem z letadla. Tuto situaci dobře zná paní Eva, která nikdy v životě neslavila svoje narozeniny s kolegy v práci. Jen jednou ji maminka přemluvila, aby vzala do práce zákusky na oslavu svých narozenin. "Dobroty jsem dala v práci do ledničky, ale nenašla jsem odvahu nabídnout je kolegům a upozornit tak na sebe. Každý den jsem si říkala, že dnes už to konečně udělám, ale po dvou týdnech jsem zkažené chlebíčky vyhodila," popisuje svou situaci Eva.
