2°C
Kdy jste se navzájem zaregistrovali úplně poprvé?
Mikoláš: Na Andrejčině výstavě fotek. V tom má prsty můj kamarád Jirka Burian, se kterým hraju v Republic of Two. Byli jsme zrovna u něj doma, něco jsme točili a Jirka říká, ať s ním jdu potom na jednu vernisáž. Věděl jsem, že tam bude spousta známých, umění mě zajímá, tak jsem rád šel. Do té doby jsem o Andrejce věděl jen jako o herečce, vůbec nic osobního.
Ty jsi předtím o Mikolášovi věděla?
Andrea: Jen z doslechu od Jirky, který přede mnou několikrát zdůraznil, že má super kámoše. To bylo jediné. Ale mně pak stačil zásadní okamžik našeho setkání. Do té doby jsem na lásku na první pohled moc nevěřila, bylo to pro mě prázdné klišé, jsem v tomto směru racionalista, myslela jsem si, že něco takového existuje jen v romantických komediích. Když si na to teď vzpomenu, dokážu si uvědomit tu přesnou vteřinu, kdy Mikoláš vešel do dveří a mně se zastavil svět. Začal mě okamžitě zajímat tak moc, že jsem chtěla udělat všechno pro to, abych mu byla co nejblíž.
Mikoláš: Já jsem přesvědčený, že když máš v životě někoho potkat, tak ho prostě potkáš, že se takoví lidé přitahují a jsou si navzájem nevyhnutelní. A přesně tak to cítím i v našem případě. Vším, co v životě žiješ, se učíš do budoucna. Takže já vnímal naše setkání jako osudové.
Andrea: V té době, i když jsem zdánlivě měla v životě všechno, tak mi stejně něco obrovského chybělo. Ten prostor se vyplnil Mikolášem.
Čím konkrétně?
Andrea: Láskou. Pro někoho to je fráze, pro mě rozhodně ne. Je to bezpečí, ochrana, jistota, pocit, že nejsi sám. Není to přirozeně jen o hezkých věcech, ale i o umění a chuti překonávat to horší.
Mikoláš: Pro mě láska znamená taky schopnost a někdy i odvahu sdílet s druhým jeho intimní svět, předávat si energie a umění udržet je ve vzájemné rovnováze, aby jedna příliš nepřevažovala nad druhou.
Celý rozhovor a další texty najdete v novém čísle časopisu OK! Magazine, které je právě na stáncích.
