5°C
Houby v trávě, na loukách, pastvinách, zahradách a v sadech nevzbuzují u houbařů velký zájem. A je to škoda, vždyť mnohé z nich chutnají lépe než houby lesní. Navíc stačí dojít třeba kousek za chalupu, a máte večeři pro celou společnost, protože tyto houby rostou ve skupinách. Kromě špiček, čirůvek a některých šťavnatek zkuste také pečárky, hnojníky a kropenatce.
Vyzkoušejte špičky
Jsou doslova předurčené do polévek, například kulajda se díky špičkám promění v báseň na talíři. Špička obecná s plochým, okrově zbarveným kloboukem roste na trávnících, v sadech, parcích, ale i v řídkých, prosvětlených lesích. Na vaření sbírejte jen klobouk. Velice chutná je i špička česneková s okrovým až hnědým kloboukem. Vyskytuje se jednotlivě i ve skupinách v trávě, ale také na rozkládajícím se dřevě jehličnanů a listnáčů a v lesích na spadaném jehličí.
Většinu jedlých špiček najdete od června do září, ale třeba špička travní roste až do října (z ní se sbírá jen klobouk).
Čirůvky a šťavnatky
Trávu mají rády také mnohé čirůvky rostoucí od dubna až do prosince. Čirůvku dvoubarvou s okrovým až béžovým kloboukem najdete ve velkém množství na trávě, pastvinách, v sadech a zahradách. Čirůvka violková s kloboukem okrové až nažloutlé barvy je naopak dost vzácná. Dá se zahlédnout jednotlivě nebo ve skupinách v humusu a trávě listnatých a jehličnatých lesů, ale i v parcích a zahradách. Čirůvku fialovou najdete v parcích a sadech bohatých na humus, ale i v jehličnatých a
listnatých lesích. Zkuste ji do polévek, omáček i k nakládání do octového nálevu. Čirůvka špinavá se objevuje už v létě zejména na trávě, pastvinách a parcích a zahradách. Čirůvku zamlženou také nasbíráte na loukách, pastvinách, zahradách a v sadech, kde se jí dobře daří. A co s ní? Společně s čirůvkou dvoubarvou ji zpracujte na houbové matesy.
Všechny jmenované čirůvky jsou jedlé. A některé z nich dokonce perspektivní i pro zdraví, například čirůvka topolová slibuje protisrážlivé účinky a také potlačení imunitní reakce organismu (tento efekt by se mohl využívat při transplantacích orgánů).
V trávě se dají sbírat i některé šťavnatky, zejména jedlá šťavnatka krvavá se šarlatově červeným až oranžovým kloboukem, a šťavnatka šarlatová (klobouk je třešňově červený), které jsou pro svou barevnost vhodné na sterilování ve směsi hub nebo do omáček.
Bedly
Sbíhají se vám sliny, jen se řekne řízek z bedly? Z jedlých bedel je nejznámější bedla vysoká, která má v mládí kulovitý, pak zvoncovitý až plochý, bělavý klobouk se šedohnědými šupinami. Často roste v trávě a v odpadu v listnatých i jehličnatých lesích a parcích. Jí se podobá bedla červenající, která je k vidění na stejných místech. Další jedlé houby zastupuje bedla Konradova, bedla útlá a bedla zardělá. Naopak se mějte na pozoru před jedovatými bedlou chřapáčovou a bedlou ostrošupinnou. Oběma se daří hlavně u cest, v parcích, zahradách a snad symbolicky i na hřbitovech.
Co je škoda přehlédnout
Pochutnat si můžete i na houbě s poetickým jménem závojenka podtrnka. Pokud je na jaře dost vláhy, roste hojně v zahradách, sadech a příkopech. Objevuje se však výhradně pod ovocnými dřevinami (jabloň, švestka, hrušeň, třešeň) a některými keři (trnka, ostružník, růže). Závojenka trochu klame tělem: mladá houba má šedavý až bílý zvoncovitý klobouk, později rozložený a nepravidelně zprohýbaný. Existuje mnoho druhů závojenek a některé rostou i v lesích, těch si ale nevšímejte, protože mohou být jedovaté.
