Zní to jako začátek pohádky
Žily, byly tři kamarádky, měly hodné muže, spoustu dětí, a protože byly odvážné, vrhly se na realizaci netradičních kalendářů s nápadem. Co na tom, že se kolem nich právě hemžila spousta malých dětí. "Děti jsou nám nekonečnou inspirací a zároveň nejpravdivější zpětnou vazbou. Naše nápady na nich vyzkoušíme, a když je baví, tak je realizujeme. Když se nudí, musíme s nimi ještě pracovat a vymyslet to jinak. Děti totiž jen tak neošidíte - a ony vám za to řeknou, co si opravdu myslí," říká výřečná Pavla Köpplová, zatímco na podlahu pokládá dokreslovací kalendář. Ani nevím jak, ale z rozdováděného klubka je tvůrčí tým, který leží na koberci a se zájmem kreslí a dotváří jeden z kalendářů. Skoro jako z reklamy.

Tým Patagonie vydal několik různých typů kalendářů, které se prodávají po celé republice.

Autor: Michal Protivanský

Od myšlenky ke kalendáři
Myšlenka neobvyklých kalendářů vznikla tak nějak náhodou. Cesta od nápadu k hotovému výrobku bývá krkolomná. Někdy zůstane jen u myšlenky, jindy trvá roky, stává se ale, že se vše podaří za pár měsíců. "Seděla jsem u kamarádky Martiny Pojarové, která měla na lednici pověšený ručně malovaný kalendář. Martina do něj zakreslovala a zapisovala, co které z dětí kdy udělalo, co řeklo, co se komu povedlo. Strašně se mi to líbilo, a protože potřebuju pořád něco dělat a takový typ kalendáře u nás neexistuje, vrhly jsme se do práce a za rok se narodil první kalendář," říká Pavla. Když sleduji její neuvěřitelnou vitalitu a rozhodnost, ani se nedivím, že za další rok k prvnímu kalendáři přibylo ještě několik dalších.

Zleva: Kateřina Jonášová, Linda Šamánková, Pavla Köpplová.

Autor: Michal Protivanský

Rodinný chaos
"Na tvorbě kalendářů spolupracuje ta, které to právě dovolují mateřské povinnosti. Některé děti nám začaly trochu odrůstat a jiné se narodily. Je to takové naše specifikum a my netajíme, že naše podnikání vzniká v rodinném chaosu. Přiznáváme, že máme děti a že jsou součástí našeho života i práce, a lidi na to reagují pozitivně. Když píšu na počítači, vždycky mi jedno z dětí sedí na klíně, když vyřizuji telefony, mluví mi do toho děti, když vymýšlíme nový nápad, jsou u toho i naše děti," přiznává Kateřina Jonášová. I během našeho rozhovoru jsem se stihla dozvědět, co si Šimon přeje pod stromeček, Honzík mi nakreslil krásného koně a Jakub vyrobil z nálepek nádherně ozdobený hrneček. "Někdy je to legrace. Důležitý hovor s distributorem jsem vyřizovala v koupelně, aby nebyl slyšet hluk dětí, ale syn tam právě přišel na záchod. Musela jsem do telefonu vysvětlit, aby distributor počkal, že musím pomoct synovi vylézt na prkýnko," směje se Pavla.

Inspirace dětmi
"Chceme, aby se kalendáře staly součástí každé rodiny. Aby jen tak nestály na stole, ale s rodinou žily a inspirovaly všechny ke společným aktivitám. Vznikají v prostředí plném dětí a doufáme, že je to na nich poznat," dodává Pavla během krmení Benedikta. To můžu potvrdit. Děti si chodily popovídat a nikdy je nikdo neodbyl, dostaly večeři, odbíhaly si spolu pohrát a všichni působily neuvěřitelně uvolněně a spokojeně. Pochovala jsem si i nejmenšího Samuela, který se na mne smál tak hezky, že jsem ho jen nerada vracela do maminčiny náruče. Dostala jsem několik pečlivě namalovaných obrázků od Honzíka. Nevím, jestli jsem byla víc nadšená z nádherných kalendářů nebo ze vstřícné komunity.

Kluci z patagonského týmu hned dokázali, že kalendáře opravdu nenudí.

Autor: Michal Protivanský