3°C
Cesty ze samoty vedou různými směry.
Ženu dělá okouzlující a výjimečnou láska k sobě samé i svému okolí, sebevědomí a dobrý pocit, který ze sebe má. Takovou ženu je snadné milovat. Jenomže pak strávíte deset let doma s dětmi. Přebalujete plenky, zavazujete tkaničky, večer čtete pohádky a na sebe zapomínáte. Jste unavená, ale šťastná. Za pár let jsou děti samostatnější a vy se snažíte naskočit do rozjetého vlaku zvaného kariéra, který vám před deseti lety ujel. Pokud se vám ho podaří dohonit, pracujete, co vám síly stačí, večer přiběhnete domů, napíšete s potomky úkoly, uvaříte večeři, když máte dobrý den, tak možná ještě stihnete vyluxovat a pomazlit se s dětmi, které jsou čím dál větší. Když už zmizí i čas mazlení a vás nikdo netahá za rukáv, nepotřebuje podepsat žákovskou knížku ani dát kapesné na kino, rozhlédnete se po domě a zjistíte, že nikdo kromě vás a vašeho muže tu není.
KRISTÝNA, 52 let
Pohádka z tisíce a jedné noci
Když se z domu odstěhovali moji dva synové, nesla jsem to těžce. Chvíli jsem sice odpočívala a užívala si pocitu, že nemusím nic dělat, ale bylo mi smutno. Těšila jsem se, že si budeme s manželem mnohem víc užívat. Chtěla jsem začít chodit do kina, tancovat, na vínko do baru. Jenže můj muž měl čím dál míň času. V práci zůstával až do večera, o víkendu jezdil nejradši s kamarády na kolo a kuželky a já jsem se cítila čím dál starší, opuštěnější a nepotřebnější. Vydržela jsem půl roku doma plakat nad čerstvě upečenou bublaninou, kterou jsem i sama snědla. Půl roku jsem čekala, že mě někdo nebo něco vysvobodí. Vylézt z uzavřené klece mě donutila moje kamarádka Martina, která chtěla chodit na kurz břišních tanců a nechtěla jít sama. Přemlouvala mě tak dlouho, až jsem neochotně povolila, zabalila širokou sukni a vytahané triko a vyrazila na první lekci. Cítila jsem se strašně. Všechny tanečnice byly krásnější, mladší, hubenější a spokojenější. Jenže jak nám tak každou hodinu učitelka tance říkala, že jsme krásné a něžné i vášnivé ženské, začínala jsem se narovnávat, nosit upnutější tričko i barevnější sukni. Přestala jsem péct bublaniny pro nikoho a trochu zhubla, ale hlavně jsem se po letech začala cítit hezká a spokojená. Už mi to nikdo nemusel říkat. Viděla jsem se v zrcadle, jak se smyslně vlním v rytmu orientálních melodií a u toho se usmívám. Je to neuvěřitelné, ale začal si toho všímat i můj muž. "Seš čím dál krásnější, řekl mi jednou v sobotu při společné snídani." "Já vím," odpovědlěla jsem mu s úsměvem. Ocitla jsem se asi v pohádce se šťastným koncem. Můj muž se občas vrací z práce o něco dřív a chodíme spolu na veřeři a vínko a má chuť se mnou trávit alespoň část víkendu. V kině se držíme za ruku, začali jsme spolu jezdit na společnou dovolenou.
JINDRA, 56 let
Přežít jí pomáhala lahev
Vdávala jsem se v osmnácti letech a měla za to, že naše manželství je šťastné a spokojené. Až do chvíle, kdy se manžel začal chovat zvláštně. Čím dál častěji nebyl doma, neustále telefonoval nebo psal textovky – i v noci, přestal se se mnou milovat a působil roztěkaně. Snažila jsem se namluvit si, že je prostě jen přepracovaný. Ale jednou se vrátil z firemního večírku v rozjařené náladě a oznámil mi, že se zamiloval do mladší kolegyně z práce. Na chvíli mi ztuhlo celé tělo, nemohla jsem se ani pohnout, než sem se začala strašně zlobit. Chvíli jsem křičela, pak jsem se rozbrečela a utekla spát do obýváku. Doufala jsem, že je to jen noční můra a ráno se všechno vyjasní. Jenže ráno si manžel přestěhoval svoje věci do pokoje po dětech, po pár týdnech si našel podnájem a já zůstala úplně sama v domě, kde jsem prožila nejšťastnější chvíle svého života. Snažila jsem si pomoct alkoholem, který mi spolu s televizí dělal společnost každý večer. Nebylo to nejšťastnější řešení, ale pomáhalo mi to přežít. Nudila jsem se a litovala se sama doma s lahví až do chvíle, kdy mi došlo, že co mě nezabije, to mě posílí. Snažila jsem se rozvzpomenout na to, co jsem kdy chtěla dělat, ale neměla jsem na to tenkrát čas ani peníze. Přihlásila jsem se do kurzu malování, aromaterapie a jógy, objevila jsem kouzlo alternativní medicíny. Byt jsem vyměnila za menší a žiji v něm sama, i když přiznávám, že přízně a pozornosti mužů si užívám, ale nemám potřebu se vázat. Užívám si volnosti.
EVA, 45 let
Od nemoci k lásce
Opravdu jsem se snažila být vzornou manželkou. Starala jsem se o děti i o muže, postupně jsem opustila všechny přátele i zájmy a věnovala se jen povinnostem a péči o starou a nemocnou tchyni. Dokud jsem byla schopna plného výkonu, bylo u nás doma všechno v pořádku. Jenže v 43 letech mi lékaři objevili zhoubný nádor. Jak jsem zeslábla a přestala zvládat své běžné povinnosti, z mého muže se stal tyran. "To už nejsi vůbec k ničemu, když tu jen tak ležíš a nic neděláš," říkal mi po chemoterapii, kterou jsem musela podstoupit. Bylo to opravdu peklo. Bála jsem se o svůj život a musela poslouchat neustálé výčitky a urážky. Jenže zesláblá jsem neměla sílu se s dcerou sebrat a odejít. Když se můj zdravotní stav stabilizoval, odjela jsem na tři týdny do lázní. Čerpala jsem síly a odpočívala od strašné domácí atmosféry. Po několika dnech si k mému stolku při obědě přisedl milý muž ve středních letech, s kterým se krásně povídalo. Cítila jsem se s ním tak uvolněná, že jsem se mu začala svěřovat se všemi svými starostmi. Z podzimních procházek lázeňským městečkem mezi námi vzniklo silné přátelské pouto, které časem přerostlo v lásku. Díky němu jsem mohla opustit tyranského muže, znovu jsem se začala stýkat s přáteli a a vrátila se ke svým původním koníčkům. Moje dcera i já jsme konečně po letech šťastné a uvolněné. Nemoc sice není úplně zažehnána, ale zvládám ji jak nejlépe umím.
NÁZOR ODBORNÍKA
Jakub Hučín, psychoterapeut
Co je syndrom prázdného hnízda?
V období, kdy děti odejdou z rodiny, se objeví syndrom prázdného hnízda. Najednou mají oba rodiče k dispozici prostor, který byl předtím vyplněný dětmi. Člověk může znovu objevit sám sebe, prohloubit vztah k sobě a k věcem, které jsou pro něj důležité, anebo ho čeká velké prázdno, které se bude snažit vyplnit náhradním způsobem.
Čas na změnu životního stylu
Když odejdou děti do "světa", mohou rodiče zažívat takový velký návrat k sobě a ke svému světu. Je to období, kdy se člověk může vrátit k tomu, co ho kdysi bavilo, kdy může uskutečnit některé své sny, na které neměl dřív čas, nebo třeba peníze. To ale předpokládá, že člověk nějaké zájmy nebo sny měl, aby vůbec měl co rozvíjet.
Kde hledat inspiraci a nový náboj?
Inspiraci bych hledal především v sobě, ve svých zájmech, ve svých snech. Časopisy, televize, známí mohou přinést nápady, ale když to není něco, s čím člověk opravdu rezonuje, bude to jen prázdná kopie. Jak člověk znovu hledá sám sebe, hledá i nový obsah partnerského vztahu. V tomto věku je to vždy těžší, ať už se svým partnerem zůstane, nebo ze vztahu odejde a hledá si nového partnera. Člověk toho už "příliš mnoho zažil", nese si řadu zranění, nepochopení, selhání. Znovu někomu důvěřovat, přiblížit se k němu vyžaduje víc odvahy, než když je člověk mladý a zamilovaný a "jde to samo". Ale ideál důvěrného vztahu ve vyšším věku je krásný a má cenu o něj usilovat.
|
Tipy na inspiraci z inetrnetového světa - www.treti-vek.cz – internetový měsíčník pro aktivní život v "třetím věku" - www.padesat-plus.cz – webové stránky občanského sdružení, které nabízí pomocnou ruku všem, kteří mají ve věku nad padesát let potíže - www.cuni.cz – celoživotní vzdělávání, portál Univezity Karlovy, kde najdete informace o možnosti studovat obor, který vás zajímá a který jste neměli čas studovat |
Slavné ženy a jejich osudy
Hana Maciuchová (62)
Osudová láska
Česká herečka zažila svůj osudový vztah s Jiřím Adamírou. Manželi byli celých dvacet let až do jeho smrti. Vztah byl neuvěřitelně harmonický a pro Hanu Maciuchovou i zásadní a dodnes o svém muži mluví s láskou a úctou. Čtrnáct let herečka žila sama, než si našla novou lásku a může teď být po dlouhém období truchlení zase šťastná.
Kamila Moučková (80 let)
Zrada kamarádky
První česká televizní hlasatelka žila v krásném vztahu s Jiřím Zahajským. Jak bolí zrada manžela i kamarádky pocítila Kamila Moučková, když ji po jednatřiceti letech opustil manžel s nejlepší kamarádkou Janou Brejchovou. Muže sice nepřestala milovat, ale kamarádství už nikdy neobnovila.
Jiřina Bohdalová (77 let)
Manželství po italsku
Slavná česká herečka sice neustále slaví profesní úspěchy, ale v soukromém životě příliš štěstí nemá. První manželství vydrželo sotva pár let a vztah s Radkem Brozobhatým se rozpadl po dvanácti letech divokého italského manželství. Od té doby si slavná herečka žádného stálého partnera nenašla a dodnes žije sama.
NEPROPÁSNĚTE!Soukromé pasti  Už 5. listopadu od 20 hodin na se můžete těšit na další příběh seriálu Soukromé pasti, který vysílá TV Nova. Díla nazvaný „Smím prosit o lásku?“ hledá odpověď na otázku, jak znovu najít svou vlastní cenu.
Autor: archiv TV NOVA
|
