S manželkou Magdou Vášáryovou si rád povídá a na své dcery je patřičně pyšný. Jste vášnivým hráčem golfu. Jak jste se k tomu dostal a kolik míčků už jste ztratil? Poprvé jsem tento sport viděl na vlastní oči v Karlových Varech v roce 1968 a potom uplynulo asi 30 let, než jsem se stal "golfistou". Tak dlouho to trvalo proto, že nikde nablízku nebylo golfové hřiště, kde by se dalo hrát. A ztratil jsem už opravdu hodně míčků. Ani nevím, jestli existuje takové číslo, které by vystihlo jejich počet. A co vaše žena? Hraje golf s vámi? Ano, i manželka je golfovou hráčkou. Dokonce i dcera se k mojí velké radosti asi před rokem na tento sport dala a věřím, že jí to dlouho vydrží. Musím říct, že jim to jde velmi dobře. Nedávno jsme byli se ženou pár dní v Piešťanech a tam jsme si spolu zahráli. Jak dlouho jste vlastně manželé? Před dvěma lety jsem oslavili 25. výročí svatby. Vzpomínáte ještě na své první rande? Těžko říci, protože se svou ženou jsem se znal už dávno předtím, než jsme se stali partnery. Léta jsme působili v jednom divadle a postupně jsme se sbližovali. Takže moment, kdy jsme měli první schůzku, si tak dobře nevybavuji. Co vám na Magdě Vášáryové imponovalo nejvíce a dodnes imponuje? Krása a inteligence. Můžeme si spolu povídat o různých tématech. Dokonce považuji za velkou výhodu, že občas stačí jen něco naznačit a ona to dopoví. Sršíte humorem i v soukromí? Ne, nejsem ten typ. Někteří humoristé jsou vtipní v práci i doma, ale u mě to neplatí. Dokonce dávám přednost samotě a klidu. Je pravda, že když jste sám, ležíte na pohovce, a ze všeho nejraději u televize? Kdo vám to prozradil? Televizi mívám zapnutou, ale nijak zvlášť ji nevnímám. Je to spíše takový ,,oblbovák" a většinou při ní usnu nebo si něco čtu. Často ani nevím, co tam vlastně dávají. A na filmy se díváte v kině? Ano, chodím do kina v Praze, kde se teď poměrně často zdržuji (Milan Lasica hraje například s Danielou Kolářovou ve vynikající komedii "Půl druhé hodiny zpoždění" ve Studiu Dva na Smíchově - pozn. red.). Vím, že máte chalupu. Jste domácí kutil, který dokáže leccos opravit? Nejsem "kutilem". Nemám na to talent a ani o to nijak zvlášť neusiluji. Občas něco opravím nebo posekám trávu. Ale nejsem typický muž, který neustále něco přestavuje nebo opravuje, aby měl dobrý pocit z tvůrčí činnosti. Hodně jste toho procestoval, byl jste například ve Spojených státech, abyste se zdokonalil v angličtině. Dokážete hravě komunikovat i v této řeči? Neodvažuji se konverzovat, mám určité zábrany. Myslím, že bych měl konverzovat až tehdy, když budu v té řeči dokonalý, ale pokud nemluvím, dokonalosti nedosáhnu. Takže je to takový začarovaný kruh. Je to možná i tím, že já ve svém povolání pracuji se slovem. Slova si proto velmi vážím a mám před ním respekt. Ve své nové knize fejetonů "Bodka" uvádíte, že vznikla z donucení. Kdo a jak vás donutil ji napsat? Donutili mě k tomu redaktoři jednoho týdeníku. Byl to konkrétně Jan Štrasser, který mi navrhoval, abych pro ně psal takové texty každý týden. A když už jsem si na psaní zvykl, pokračoval jsem sním v dalším týdeníku, což dělám už osm let. Kde čerpáte inspiraci? Víte, že ani nevím? Asi největší inspirací je pro mě termín, který musím dodržet. Takže v tomto případě je to čtvrtek ráno, a do večera to už bez problémů napíšu. Kdyby vám čistě hypoteticky nabídli moderování vlastního humoristického pořadu, přijal byste to? Ne, protože jsem především člověkem dialogu, nejsem sólista. Rád se setkávám s lidmi a navazuji dialog, ze kterého potom něco vznikne a který spěje k nějaké pointě. To lidi vždycky bavilo a myslím si, že to i nejlépe ovládám. Vyprávět dlouho nějaké příběhy nebo příhody - to není zrovna moje parketa. S filmováním už jste údajně skončil. Vaše role ve filmu "Obsluhoval jsem anglického krále" prý byla poslední. Je to pravda? Ano, je to totiž velmi namáhavé. U tohoto konkrétního filmu to bylo 4 nebo 5 dní filmování v lese, a po celou dobu pršelo. Člověk čeká hodiny, než se dostane ke svému záběru, a potom znovu čeká, kdy opět přijde na řadu. Natáčení už mě jednoduše nebaví. Na co ve svém životě jste nejvíce hrdý? Jsem hrdý například na to, že mám dvě dcery. Obě se velmi vydařily po všech stránkách - jsou šikovné a jsou i hezké - krása je u žen velmi důležitá. Netoužíte být už dědečkem? Když jsem své dceři říkal, že bych si přál mít vnouče, odpověděla mi, že si ho mám udělat sám.