Čekala jsem ráznou přímou ženu. Její laskavost mě mile překvapila. Z její energie byl cítit klid, žádný stres, přesto jasný cíl, což je vždycky osvěžující. A že bude nadšená ze zahrady a práce na ní, to mě nenapadlo vůbec.
VIDEO: Klára Cibulková: Od mytí nádobí ve Španělsku až po hvězdu seriálů!
Vypadáte skvěle a sršíte energií. Změnila padesátka nějak váš pohled na sebe samu?
Za to, jak vypadám, vděčím zčásti i tomu, že mám problémy s páteří – musím totiž denně cvičit. Svůj celkový režim přizpůsobuji tomu, co záda vydrží. O tělo se zkrátka musím starat, aby bylo zdravé a silné, což mi ale přijde normální. Padesátka je spíš o tom, že člověk už opravdu nevydrží tolik co dřív, a tak je nasnadě trochu zpomalit.
Měla jste náročné období?
Posledních dvacet let jsem prožila velmi intenzivně a hekticky. Bylo to dáno i tím, že jsme s mužem vychovávali dvě děti, rekonstruovali dům, starali se o tchyni a do toho měli spoustu práce. Teď už jsou děti velké, syn je už dospělý. Jsou už samostatné, mají svůj svět, své kamarády, vlastní potřeby a už mě tolik nepotřebují. A právě tady se otevírá prostor pro mě samotnou. Padesátka pro mě znamená především návrat k vlastním potřebám – a to jak těla, tak duše.
A to je…
Snažím se víc odpočívat, zpomalit tempo, nenervovat se tolika věcmi a také si víc vybírat, do čeho a do koho svou energii vložím. Platí to pro lidi i pro práci. Už se nechci nechat vysávat něčím, o čem nemám pocit, že to má smysl. Soustředím se zkrátka víc na to, co jde dovnitř, než co jde ven. To ale vůbec neznamená, že bych se nějak uzavírala před světem. Začala jsem naopak víc chodit do divadla na představení kolegů nebo na koncerty. Dostanu se teď i ke čtení a trávím hodně času na zahradě, což mě hrozně baví. Ráda se hrabu v hlíně a sleduji, jak to všechno roste, něco za mnou zůstává. A ještě to pak můžete i sníst!
Člověk si s tímto věkem také začne víc uvědomovat konečnost.
Jednak proto, že nám stárnou a odcházejí rodiče, jednak už se občas „kácí i v našem lese“. Najednou o tom začnete přemýšlet – uvědomíte si, že se může stát úplně cokoli. Nevíme dne ani hodiny, a proto je potřeba si každý den doslova užít. Každé ráno jsem upřímně vděčná, že jsem se probudila, a chci do nového dne vstoupit s radostí. Samozřejmě že přijdou i nepříjemnosti, konflikty nebo se něco nepodaří. Ale chci žít tady a teď a být šťastná, třeba i za překážky. A to také jsem.
Čím se dá udržet v takové psychické i fyzické kondici?
Musíte vědět, co vám dělá dobře. Já třeba ráno vyrážím na procházku do zahrady. Když to počasí dovolí, chodím bosa a zkrátka si to užívám. Poté si jdu zacvičit a nasnídám se – pokud možno v klidu. Snažím se nestresovat, což je někdy těžké, v dnešním světě obzvlášť. I proto jsem začala meditovat a cvičit čchi-kung, hodně souvisí s dechem. Pokouším se takto uvolnit a zklidnit i večer před spaním, abych ze sebe všechny nepříjemné věci vydýchala. Tělo zklidním, protáhnu a až pak jdu spát. Hodně dobře mi dělá také pohyb.
Je potřeba se o sebe starat víc než dřív?
Zanedbání má teď horší následky a je mnohem víc vidět. Na druhou stranu – já stárnutí, pojďme říct zatím ještě zrání, miluji. Obdivuji všechny herečky, které dokážou stárnout bez plastických operací a větších estetických zásahů. Mám ráda vrásky, protože v každém obličeji prozrazují, co ten člověk zažil. Když má někdo kolem očí a úst plno vrásek od smíchu, je to pro mě znamení, že se hodně smál, že má rád sebe a život.
Kvůli zdravotním problémům jste musela narychlo zastoupit Vilmu Cibulkovou v seriálu Polabí. Jaké to pro vás bylo?
Vstup za Vilmu do seriálu byl hlavně hodně hektický. Bylo to bez jakékoli přípravy předem a musela jsem rychle načíst texty, nakoukat nějaké díly a pak se nechat vést režisérem a radami kolegů, kteří v seriálu byli už dlouho. Takže to bylo spíš o tom, že to bylo rychlé a časově náročné, protože se přetáčely i některé díly. Neměla jsem tedy moc času a energie přemýšlet nad tím, jaké to vlastně je. Prostě jsem přijala práci a pak jsem dělala všechno pro to, aby výsledek byl co nejlepší.
