Vnadné modelce Andree Vránové - Kloboučkové (25) odvaha nechybí. Nebála se nafotit sérii erotických fotografií pro Playboy a dokázala v nejlepším opustit přehlídková mola, aby se stala maminkou malé Aničky (2,5). Pro rodinu jste se rozhodla na současné poměry docela brzy. Nevadilo vám opustit svět modelingu? Vůbec ne. Vždycky jsem si přála mít velkou rodinu. Už dříve jsem ráda hlídala děti. Některé stejně staré holky mi samozřejmě říkají: "My se na to ještě necítíme, ještě ne!" ale mně to vůbec nepřišlo divné. Prostě jsem našla toho pravého (hokejista Jan Klobouček - pozn. red.) a po svatbě jsem hned na svatební cestě otěhotněla. Nebála jste se, že přijdete o svou dokonalou postavu? Během těhotenství jsem měla 25 kilo navrch, takže postava byla hrozná. Ale říkala jsem si, že musím být klidná maminka, abych měla klidné miminko. Vůbec jsem to neřešila, protože jsem věděla, že kila pak dám dolů. Stačí mi totiž, abych řekla "teď", a skutečně to pak zvládnu. Začala jste hubnout hned po porodu? Rozhodující povel: "Dost, to už stačí!" jsem vyslovila, když bylo Aničce 8 měsíců. Chtěla jsem být znovu pěkná ženská. Byla jsem totiž zvyklá, že kamkoliv jsem přišla, všichni většinou říkali: "Jé, tobě to sluší." Ale najednou na mě jen udiveně koukali. Nebylo to příjemné. Nedávno se mi kamarádka přiznala, že se o mně tehdy bavili s manželem a říkali si: "Tak ta už to dolů nedá!" Ale já jsem to dokázala! Nenutil vás do hubnutí i váš manžel? Tak to vůbec ne. On jediný mi tenkrát opakoval: "Ty jsi tak krásná." První měsíce mi proto nějaká kila navíc nevadila. To až později - do ničeho jsem se nevešla, protože jsem měla o 4 čísla větší velikost, dokonce ani v obchodě, kde jsem dříve běžně nakupovala, na mě nic neměli. Tím, že mi manžel říkal, jak moc se mu líbím, mě hrozně moc podržel. Jak se vám podařilo tolik zhubnout? Cvičila jsem pilates. A dokonce mě to tak chytlo, že jsem začala i předcvičovat ostatním. Dnes jsem trenérkou v Teplicích a v Roudnici nad Labem a cvičím denně. Myslím, že při druhém miminku už tolik nepřiberu, protože cvičit můžu až do konce těhotenství a po porodu se do toho zase hned opřu nanovo. Z dalšího těhotenství tedy obavy nemáte... Chtěla bych mít tři děti, takže se na další těším. Jestli to budu prožívat tak jako doposud, bude to úžasné! Mateřství můžu všem jen doporučit. Prospělo mi po všech stránkách. Dokonce mi lidé v okolí říkají, proč jsem nepočkala s focením pro Playboy až do nynějška, prý jsem dokonale vyzrála. Ale to je proto, že jsem šťastná - silně se to odráží i navenek. Už tedy plánujete sourozence pro Aničku? Zatím ještě ne. Jelikož manžel je hokejista a já vedle trénování dělám ještě i modeling, bylo by pro nás moc náročné, abychom měli dvě nesamostatné děti. Chtěla bych je mít obě co nejvíc u sebe, je proto důležité, aby aspoň jedno dítě už bylo samostatné. Ideální stav nastane, až budou Aničce čtyři roky. Neuvažujete o chůvě? Chůvu bych nechtěla, to jsem zavrhla. Když už jsem si Aničku přála, tak si ji taky vychovám! A ona mi to opravdu vrací, je hrozně hodná. Jaké výchovné metody uplatňujete? Býváte přísná? Je to tak půl na půl. Třeba kdyby chtěla Áňa spát s námi v posteli, tak má smůlu. Od šesti měsíců je ve svém pokojíčku a své soukromí tak máme my i ona. Ani ji nějak komplikovaně neuspávám - přečtu pohádku a odcházím. Uplatňuji prostě ty základy, které nám vštěpovaly naše maminky. Ale samozřejmě nechci Aničku přitlačit ve všem. Všude se říká, jak moc je důležité rozvíjet osobnost, proto se o to snažím. Na hlavu si ale šlapat nenechám. Pomáhá vám manžel s chodem domácnosti? Můj manžel je opravdu zlatíčko. Teď jsem třeba byla o víkendu s kamarádkou pryč, tak Aničku hlídal. V baru jsme pak okukovaly chlapy. Usoudily jsme, že docela dobrý, ale já jsem si uvědomila, že jsem fakt ráda za toho svého. Vůbec nezávidím těm, kteří si v tuto dobu hledají partnera. Proto doufám, že už nám to vydrží! Je krásné být v manželství šťastná... Jsem pořád jako v pohádce, stále mám důvod usmívat se. Zatím nám všechno krásně vyšlo - velká svatba, svatební cesta, miminko. Tak uvidíme, jestli se nám podaří i ty tři děti. Ale to už záleží na přírodě. Jak jste se vlastně stala modelkou? Bylo to trochu složitější. Ve 14 letech jsem totiž chtěla studovat operní zpěv, ale bohužel mi to nevyšlo. Přestože jsem byla hodně předvádivý typ, nikdy mě nenapadlo být modelkou, ačkoliv už to začínalo být trendem a většina holek se do role modelek stylizovala. Ale já jsem byla obyčejná holka, spíš sportovní typ. Tehdy jsem dokonce ani neměla žádná prsa. Co vás tedy zavedlo na přehlídková mola? V nějakém časopise byla tenkrát soutěž o budoucí fotomodelky. S kamarádkou nám to připadalo jako velká legrace, tak jsme schválně udělaly pár fotek a poslaly je tam. No a já jsem uspěla a postoupila až do finále. V porotě tehdy seděla i Milada Karasová (majitelka agentury Czechoslovak Models - pozn. red.), která nabízela prvním třem finalistkám, aby šly k ní do agentury. A já jsem se umístila na druhé příčce. Dostat se do agentury Milady Karasové je velký úspěch... To ano. Milada mi dala obrovskou školu života. Byla jsem ráda, že jsem se hned na začátku dostala právě do této agentury, která se o mě opravdu perfektně starala. Dodnes je pro mě Milada Karasová něco jako moje druhá máma. "Všechno mi zatím krásně vyšlo." říká modelka a trenérka Andrea Vránová.