Potkaly jsme se v její šatně v divadle Broadway, během obědové pauzy, kterou měla při zkoušení muzikálu. Na náš rozhovor jsem se těšila, protože ten, kdo měl možnost se s ní setkat, ví, že je milá a hezky se s ní povídá. Navíc toho máme hodně společného, a to nejen barvu vlasů, lásku k divadlu, ale i pozitivní přístup k životu.

Když jsme se viděly posledně, říkala jste, že to všechno s vaším partnerem přišlo moc rychle, proto se stále ještě poznáváte. Jak vám to s odstupem času jde?

Stále se poznáváme, my se totiž přes den moc nevídáme. Vidíme se ráno, někdy přijde domů až pozdě večer, a to už třeba i spím. Takže teď vlastně nemáme prostor se třeba ani pohádat, je to vlastně dobré. Ráno se pomazlí s malým, já se mezitím stihnu nachystat… A mně to teď takhle vyhovuje, protože jsem hodně myšlenkami v divadle. Navíc on má také spoustu své práce a je dost časově vytížený, takže jsme na tom stejně. Kdyby jí měl méně, tak by to asi vnímal jinak, to bych mu doma asi chyběla. Ale myslím si, že Tomášovi nechybím.

Nabízí se i otázka, zda přemýšlíte o svatbě, společného potomka už máte…

No tak o tom se spolu vůbec nebavíme. Vůbec si nemyslím, že by o tom nějak uvažoval, nebo že by to nějak plánoval, to určitě ne. Řekla bych, že to zůstane tak, jak to je. A ani mi to nevadí, protože já už si rozvodem prošla, dítě máme, a to je mnohem důležitější než svatba. Teď je vlastně jedno, jestli se někdy vezmeme, každopádně si to neumím vůbec představit.

VIDEO: Modelka Jitka Boho: Dokojím a jdu na operaci! 

Je něco, co byste nikdy nedokázala odpustit?

S koncem uplynulého roku jsem si dělala jeho zhodnocení a uvědomila jsem si, že jsem se asi naučila odpouštět. V některých věcech i sama sobě. Takže to by muselo být něco hodně, hodně závažného… Přemýšlela jsem, jestli bych dokázala třeba odpustit nevěru, ono se to lehce říká a já si myslím, že jo, ale neměl by to číst Tomáš. S věkem mám hodnoty někde jinde. Takže kdyby to byl jen úlet, tak ten bych asi dokázala skousnout. Ale kdo ví, jak bych s tím případně uměla žít. Určitě by to pro mě bylo těžký.

Hrajete v muzikálu Troja Helenu Trojskou. Jak se v té roli cítíte?

V postavě jsem se trošku hledala a myslím, že až v těch posledních týdnech zkoušení jsem do ní vplula a našla se v ní. Myslím si, že každá z nás, těch tří alternací, Helenu vnímáme trošku jinak. Asi je to tím, že jsme od sebe věkově dál. A já, jediná maminka, to vidím jinak, protože Helena vlastně opustí svoji dceru a vydá se se svou láskou pryč. Je to úplně strašné, opustit dítě. Takže mám na ni trošku vztek a říkám si: ,To je taková mrcha, jak to mohla udělat.‘ Takže to všechno nasávám a snažím se do ní vžít. Je jiná než já, ale asi jsem stejná v tom, že se také rychle zamiluju a lásce hned propadám, ale neumím si představit, že bych opustila své děti. Ale zase doba byla asi úplně jiná, a tehdy se to nejspíš tolik neřešilo.

A má v sobě něco, co byste se od ní chtěla naučit, třeba charakterově?

Ano, určitě to, že mi přijde sebevědomější a jistější si sama sebou, protože vchází jako ta královna, takže to nemůže být nějaká puťka. Je to žena, ke které vzhlíží spousta lidí a panovníků. A to se mi na ní líbí, takže možná mě něco i naučí.