Více než čtvrtstoletí účinkovala v divadle Semafor. Byla manželkou Miloše Formana, spolu mají slavná herecká dvojčata Petra a Matěje. V novém Hřebejkově filmu "Medvídek" ztvárnila Věra Křesadlová manželskou dvojici spolu s Jiřím Menzlem. Jak vám sedla role manželky Jiřího Menzla? S Jirkou se mi hrálo výborně. Byla jsem hrozně nadšená, když jsem se dozvěděla, že spolu budeme hrát. Už před lety jsem s ním točila filmy, režíroval také v divadle Semafor. Známe se tedy dobře ještě z doby, kdy byl naživu Jiří Šlitr. Samozřejmě se znali i s Milošem Formanem. Ve filmu řešíte i nevěru. Myslíte si, že je dobré se k ní přiznat? Ne! Když se něco řekne "na plné pecky", tak už se z toho člověk špatně vykroutí. Jako chudák Jirka v tom filmu. A co vaše skutečné manželství s Milošem Formanem? Jak jste se vlastně seznámili? Bylo to v roce 1963 nebo 64. V Lucerně byl velký sraz bigbeatových kapel. Miloš se tam šel podívat. Hledal zpěvačku pro svůj film o divadle Semafor. Vystupovala jsem tam tenkrát s kapelou Krystal a on si mě všiml. Rozhodl, že bych ve filmu mohla hrát já, ačkoliv měl zpočátku v úmyslu obsadit jinou zpěvačku. Jak to pokračovalo? Byla jsem hodně mladá a moje máma na mě dost dohlížela. Když mi tedy volal nějaký Forman, že by se se mnou chtěl sejít, byla jsem ostražitá. Zval mě na večeři, ale já jsem odmítla. On mi na to odpověděl: "Když nemůžete na večeři, tak přijďte ke mně domů." Bylo mi hloupé pořád se vymlouvat, tak jsem šla. Byl pro mě šok, když jsem viděla jeho byt. Byla to jedna místnost, uprostřed postel, nějaký konferenční stoleček, vedle vařič a všude po zemi hromady knih a obrazy. Koukala jsem udiveně, protože u nás doma bylo většinou uklizeno. A tak jste spolu začali chodit... Ano. Vzal mě pak do Semaforu a seznámil se Suchým a Šlitrem. Samozřejmě, že to na mě udělalo dojem! Také mě vezl k maturitě. Tak to tedy začalo. Rok jsem byla v Semaforu a pak jsem přišla do jiného stavu. O dva roky později jsem se do Semaforu vrátila. O dvojčata se naštěstí starali moji rodiče. Jaké bylo vaše manželství? Byla jsem většinou sama s rodiči a on byl někde pryč. Jezdil pořád do zahraničí a v podstatě se tady moc nezdržoval. Zlomová situace nastala v šedesátém osmém, kdy jsem byla s dvojčaty doma a on ve Francii. Co se stalo? Přijeli pro nás tehdy do Prahy francouzští producenti, se kterými chtěl Miloš točit film. Ven nás pustili bez problémů. A tak jsme začali provizorně žít v Paříži v pronajatém bytě. Ale pak Forman z projektu, který měl s Francouzi dělat, vycouval a odjel do New Yorku. Zůstala jsem v Paříži sama se dvěma malými dětmi a neuměla ani trochu francouzsky. Naštěstí mi tehdy pomohla paní Janoušková, bývalá střihačka z Barrandova, která francouzsky uměla. Nastěhovala se k nám a s dětmi mi pomáhala. Takto jsme strávili tři měsíce. Pak jste se rozhodla pro návrat do Čech... Rozhodla jsem se, když mi zavolal Suchý a říkal: ,,Hele buchto, vracím se zpátky do Prahy, začínáme zase hrát. Jestli chceš, vrať se taky." Tenkrát jsem to konzultovala s Milošem. Štve mě, když dnes říká: "Ona chtěla hrát divadlo." Bavili jsme se o tom, co bude dál, a on řekl, že bude lepší, když se vrátíme. Domníval se, že to v Čechách nebude tak horké. A tak jste se od sebe odloučili... Vrátila jsem se s dětmi do Čech. Dlouho se nic nedělo a pak mi bylo doručeno vyrozumění, že není v souladu se státními zájmy, abych vycestovala do zahraničí. Miloš měl v zahraničí finanční problémy. Netroufal si tedy přijet sem a zůstat v cizině něco dlužen. Zůstal v Americe a tak nějak se protloukal do doby, než natočil "Přelet nad kukaččím hnízdem". Normálně jsme se rozešli. Pár let jsme se neviděli, ale pořád jsme udržovali kontakt. Oba jste si po čase našli nové partnery... Začala jsem žít s panem Kratochvílem. Moc mi pomohl při výchově Formanových dvojčat. Najednou přišel do rodiny nějaký mužský element, měl náklaďák a vozil kluky na korbě. Řekla bych, že to pozvedlo atmosféru naší rodiny, a tak jsme usoudili, že by si za to všechno zasloužil mít se mnou vlastní dítě. A narodil se nám Radim. Forman to tenkrát bral v pohodě. Rozvedli jsme se na dálku až poté, co začal žít s Martinou. Vídáte se ještě s Milošem? Nedávno jsme se všichni sešli. S Martinou jsme schopné se normálně bavit. Miloš je rád, že mezi námi nejsou velké problémy. V průběhu let se všechno urovnalo, život jde dál... Vaším velkým koníčkem i obživou je výroba lamp Tiffany. Jak jste se k této práci dostala? Studovala jsem výtvarnou školu, ale nikdy jsem v podstatě žádnou výtvarnou práci nedělala, i když jsem chtěla. Nebyla jsem si jistá, ve kterém směru. Nakonec jsem při návštěvě Miloše v New Yorku objevila tyto lampy. Zbláznila jsem se do nich a začala je zkoušet vyrábět. Když jsem pak za totality jezdila s Havlíkem na swingové koncerty do Německa, všichni za honoráře nakupovali sekačky, jen já jsem vždycky měla záhadný balíček a v něm sklíčka a tabulky.