2°C
Už skoro třicet let pendluje Martina mezi Českem a Spojenými státy. Zatím má kořeny zapuštěné v zámoří – kvůli dvojčatům, která ještě nestojí pevně na vlastních nohou. Jednou se ale možná vrátí natrvalo…
Kde jste tedy teď momentálně doma?
Dobrá otázka. V poslední době jsem si právě uvědomila, že Česko sice považuji za domov, ale nemám tam žádné stálé místo, kam se vracet. Vždycky jsem říkala, že už mám dvě adresy v Americe – město a venkov – ale ono nejde o adresu, jde o místo, kde máte svoje zázemí, to doma. Takže jsem si začala hledat v Praze byt.
VIDEO: Antonie Formanová: Držitelka Českého lva přestala dělat šatnářku!
Takže si umíte představit, že byste se sem vrátila natrvalo, třeba na důchod?
Jistě. Vždyť já si naopak neuměla nikdy představit, že bych žila jinde. Ale synové ještě studují, a já chci vědět, že jsou už skutečně tak nějak vpraveni do života, že stojí pevně na svých nohou. Oni jsou teď v mém životě nejdůležitější. Ale taky tu mám přátele a spoustu vzpomínek. Takže ideálně bych byla tam i tam, třeba napůl.
Chybí vám něco v zámoří, co máte pevně spojené s Čechami?
Dřív to možná byly české okurky, párky, ale to vše se dá v New Yorku sehnat. S kamarády jsem zůstala vždy ve spojení, ale nyní už si do Ameriky netroufne létat maminka, takže se to hodně změnilo.
Jaké pocity převládají, když přijedete do své rodné země? Je to nostalgie, nadšení…?
Největší nostalgii jsem zažila, když jsem v Česku nebyla tři roky kvůli těhotenství a dětem, jinak vlastně jezdím dost pravidelně aspoň dvakrát za rok. Mám svá místa, kam ráda chodím, přátele, které pokaždé vidím – nemám dojem velkého odtržení. Naopak, někteří moji kamarádi říkají, že se vidí vždy jen díky tomu, že přijedu, ať už do Brna nebo do Prahy. Ale nadšení ano, to je vždycky, samozřejmě.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
