27°C
Moderátorka Monika Valentová (35) opustila všechny pracovní jistoty v televizi. Se svým manželem Martinem Veselovským čekají druhého potomka. A dcera Rozálie (3,5) už se nemůže sourozence dočkat!
V kolikátém jste měsíci? V 8. měsíci... Termín mám v polovině července a oficiální datum je pátek 13. Naštěstí nejsem pověrčivá. Starší dcera se také narodila v létě, takže je zjevné, že s podzimními depresemi bojujeme s mužem opravdu po svém. Troufnete si do budoucna i na více dětí? Prý už to pak není takový rozdíl mít dvě nebo více... No to jsou otázky! Není nic předčasnějšího, než se ptát někoho, kdo nosí v břiše druhé dítě, na třetí (...smích...). Živě si pamatuji, jaký je rozdíl mezi dítětem jedním a žádným. Teď si neumím představit, že budou dvě, takže třetí je pro mě na bázi sci-fi. Připravujete svou dceru na příchod sourozence? To ona byla iniciátorem myšlenky, že budeme čtyři. Dlouho jsme to zvažovali a možná bychom to zvažovali až do čtyřiceti, ale ona nás k tomu "dokopala". Říkala, že by chtěla mít sestřičku a vůbec nepřipouštěla, že by to mohl být bratr. Ptala se nás, jak miminko v bříšku vznikne, tak jsme jí řekli, že se maminka s tatínkem musí hodně mazlit. Vždycky, když jsem ji pak uspávala, pobízela mě, ať už se jdu mazlit. No a vyšlo jí to - dokonce i ta sestřička. Je připravená, že to hned nebude parťák, ale jen uplakané miminko? Určitě netuší, že fáze "ležák" bude trvat tak dlouho, ale připravená na to v rámci možností je. Máme v okolí pár miminek, takže tuší, že sestra bude nejprve většinou spát, jíst a brečet. Chtěla bych ji do přebalování, koupání a uspávání zapojit. Budou jí 4 roky a zrovna má období opatrovatelství, tak to třeba vyjde. Máte tedy už doma tu předraženou panenku, která se chová jako skutečné mimčo? Máme, ale během dvou týdnů se naštěstí rozbila, takže se z ní stal starý dobrý obyčejný "Kája", kterého měla moje generace před 30 lety. Reklamy asi na děti hodně působí... Někdy jich pár vidí před Večerníčkem, ale jinak se na televizi nedívá, kromě Kouzelné školky. Už ale ví, že reklamám nemá věřit. Hodně ji baví, když jí vysvětlujeme, proč. Musíme dokolečka opakovat, že ta slečna v reklamě není štíhlá proto, že jí ten jogurt, ale proto, že denně tvrdě cvičí a v podstatě nejí. A líbí se jí ve školce? Začala chodit v září na 4 hodiny denně a i když to první 3 dny vypadalo dramaticky, všechno se zlomilo a nakonec chodí do školky ráda. Pro mě to bude s miminem přece jen trochu úleva, i když dopoledne mi asi rychle uteče. Máte teď čas řešit svou další práci? Po zkušenostech s prvním těhotenstvím nic neplánuji. Řekla jsem, že se do "Snídaně s Novou" už nevrátím, a - byť to někomu může připadat jako banální důvod - hlavně kvůli tomu, v kolik hodin pořad začíná. Znám se a vím, že vstávat ve 4 ráno, vracet se k dětem v 10 dopoledne a fungovat pak celý den na 200 % by bylo na úkor rodinného štěstí, a to říkám ještě dost kulantně (...smích...)! Máte v televizi takovou smlouvu, že vám musí nabídnout nějakou práci po mateřské? Ne, jsem na volné noze a zatím jsem pracovala jen na smlouvy na dobu určitou. Dělala jste někdy něco úplně jiného než moderování? Po maturitě jsem se nedostala na medicínu, tak jsem ten "plonkový" rok chtěla strávit v mateřské škole. Šla jsem tam s ideálem, že 25 tříletých dětí nadchnu pro jednu věc a budeme na ní společně pracovat (...smích...). Když potom 2 chlapečci nepřestávali mlátit hlavou o topení, zbytek dětí řval, lítal po třídě a klečely u mě jen dvě snaživé holčičky, přišla jsem totálně o iluze. Po měsíci jsme se s paní ředitelkou domluvily, že to nebude práce pro mě. Nemám na to. Všechny ženy, které to se ctí zvládnou, obdivuji, smekám před nimi a štve mě, že je to povolání finančně tak podhodnocené a nedoceněné. Po roce jsem se dostala na žurnalistiku a od té doby už se pohybuji jen v médiích. Máte schované věci po starší dceři? Doufám, že jsou všechny ve velké krabici ve sklepě, ale bojím se ji otevřít, abych nezjistila, že tam zdaleka všechno není. S manželem jste jeden z mála stabilních párů. Čím to je, že vám to tak klape? Navzájem si prostě náramně vyhovujeme. Svými názory, touhami, stylem života, vkusem, inteligencí... Martin není žádný sexista a macho. Ctí ženy, pokud si to zaslouží, chce - stejně jako já - o věcech diskutovat, a proto nenarážíme na bariéry v komunikaci. Zřejmě mám štěstí, které jsem si vůbec nezasloužila. Žárlíte na svého muže? Ale já k tomu nemám důvod. Nebo, abych byla přesná, o žádném důvodu nevím (... smích...). Co oči nevidí... však to znáte! Máme tak hezký vztah, že nemám důvod podezírat ho ze záletů a po něčem pátrat. Ale kdyby nějaký důvod byl, tak bych asi žárlila hrozně moc. I když, co já vím, hormonální smršť v šestinedělí dělá svoje (...smích...)! Co bytostně nesnášíte? Ach jo. Napadají mě samé banality, jako že na Vinohradech nemůžu zaparkovat, a když už zaparkuju a vystoupím, tak do něčeho šlápnu... Uvažovali jste někdy o bydlení v domku za Prahou? Jednou jsme si vyzkoušeli bydlení na periferii. Sedm měsíců jsme museli bydlet v paneláku v Písnici a málem jsme z toho zešíleli. Nebylo tam skoro nic z toho, co potřebujeme ke štěstí. Jsem městský člověk a vyhovuje mi, že vyjdu z domu a jsem ve staré zástavbě, všude kolem jsou kavárny, hospody, obchůdky, tu a tam nějaký park... I ta hovínka se přece dají obejít (...smích...). Vaše první dcera má krásné jméno Rozálie. Teď možná budou vaši blízcí očekávat podobně originální jméno. Už víte, jak se bude druhá dcera jmenovat? Jméno vybrané máme, ale není to ještě 100% uzavřené, takže to raději nebudu říkat. Ale šok by byl, kdyby se nám narodil syn.
VIZITKA Moniky Valentové: Nejoblíbenější film: Jeden "nej" ze mě nedostanete - musela bych lhát. Nejoblíbenější vůně: Vůně muže (mého). Nejoblíbenější odpočinek: Být sama a nic nemuset dělat. Nejoblíbenější místo v Čechách: Rozhodně náš byt. Nejoblíbenější květina: Vždycky ta poslední, kterou dostanu od manžela.
