Je pravda, že vás bývalý ředitel TV Nova, pan Železný, vybral jako moderátorku "Počasí" hlavně kvůli vašemu příjmení? Netuším. Určitě o mém přijetí rozhodoval, ale jestli mi pomohlo příjmení, nevím. Musíte uznat, že je to dost líbivé... Je pravda, že mnoho lidí ani nevěří, že se tak opravdu jmenuji. Ze 70 procent je národ přesvědčený, že je to pseudonym (umělecké jméno -pozn. red.). A jak jste se jmenovala za svobodna? Hanzlíková. Svého prvního syna jste měla v osmnácti letech. Doporučujete na základě své zkušenosti mateřství tak brzy? Je těžké někomu něco doporučovat. Já bych neměnila vůbec nic. Možná, kdyby to šlo, posunula bych všechno o tři měsíce. Se svatbou jsme čekali, až mi bude osmnáct let. Plánovali jsme ji už delší dobu a já jsem mezitím otěhotněla, takže mě při vstupu do manželství provázely těhotenské nevolnosti. Co vám řekli vaši rodiče, když jste jim oznámila, že se už tři měsíce po maturitě provdáte? Oznámila jsem jim to pyšně. Můj tatínek sbalil rozečtené noviny, což bylo na pováženou, a začal mi promlouvat do duše. Ale nepřesvědčili mě. Kolik bylo vašemu budoucímu manželovi? Je o deset let starší a tenkrát mu bylo 28 let. V té době byl už starým mládencem, protože všichni jeho kamarádi už měli rodiny. Teď je všechno jiné a týká se to i holek. Dneska určitě není třicetiletá žena ve stejné situaci, jako by byla před lety. Jak vás budoucí muž požádal o ruku? Na to, že můj muž není moc romantický typ, to byl neuvěřitelný "doják". Tenkrát jsem dělala trošičku ramena, jako že o nic nejde, teď bych si to víc užila. Co si říkáte, když si prohlížíte fotky ze svatby? Šaty byly krásné, ale o mně samotné to určitě říct nelze. Bylo vedro a navíc mi bylo špatně. Když dneska vidím ten odulý těhotenský a navíc ubrečený obličej, je to děs! Slavíte výročí? Jelikož ho máme o prázdninách, většinou jsme bez dětí a zajdeme někam na večeři. Vychováváte své dva syny (Nikola 13 let, Max 4 roky) tak, aby si na ně potom jejich partnerky nemusely stěžovat? Když manžel něco provede, říkám: "Nikolo, tohle nesmíš nikdy dělat svojí holce." Určitě nevychovávám netvůrky, abych se pomstila své budoucí snaše. Kluci by měli vědět, jak se správně chovat. A co jste dělala v době, kdy jste se rozhodla jít na konkurz do "Počasí"? Pracovala jsem v bankovnictví a byla jsem doma s malým synem. Šlo vám moderování "Počasí" hned? Hodně jsem se musela zlepšit v rétorice. A pak také zlomit počáteční ostych. Orientování v grafice mi šlo. Je to zvláštní, protože si pletu pravou a levou ruku. Pravá-levá. Nemáte problém s řízením? Řídím dobře, nebojte (...smích...), ale morálka řidičů se zhoršila. Myslím, že vyjet na dálnici je v současné době velké nebezpečí. A ve městě je to nápor na nervy kvůli přeplněným komunikacím. Někdy jezdím raději městskou dopravou. Když můžu, ráda chodím pěšky. Proč jste začala studovat vysokou školu? Pořád jsem cítila dluh vůči svým rodičům a samozřejmě i k sobě. Když Nikola nastoupil do školky, začala jsem se učit matematiku na přijímací pohovory. Jak jste zvládla napsat při dvou dětech diplomovou práci? Pracovala jsem po nocích a pomáhali mi rodiče. Řekla jsem si, že se vyspím až v hrobě. A tenkrát jsem toho opravdu moc nenaspala. Postará se váš manžel o děti, když vstáváte do "Snídaně s Novou"? Nikola je soběstačný a Maxíka odvede do školky. Nezazlívá vám někdy Nikola vaši práci? Nadšený ze mě zrovna není... Vadí mu, když vás na ulici okukují lidé? Je fakt, že ho to "pohoršuje". (...smích...) Vypadáte výborně, ani ne jako máma puberťáka... Tak to tedy děkuji za kompliment. Zvláště dnes, po ranním vstávání na "Snídani". Ale je pravda, že hodně lidí si myslí, že Nikolu má manžel z předchozího manželství, že není můj vlastní. Co budete dělat, až přestanete moderovat "Počasí"? Začnu dělat civilní povolání, kde využiji znalosti z vysoké školy. Umíte si představit, co bude, až vám bude 40 let? Těším se na to. Opravdu! Možná budu mít malý miminko, možná dvě... Co byste dělala, kdybyste neměla děti? Asi bych pracovala v cizině. To je jediné, co kvůli dětem nemohu dělat. A víc bych cestovala. Můžete přece odjet i s nimi... To máte pravdu, s manželem jsme o tom už mluvili. On by určitě na delší dobu vycestovat nemohl a ani nechtěl, takže bych byla v cizině s dětmi opravdu na všechno sama, což by mi samo o sobě vůbec nevadilo. Trochu mě ovšem od mých tužeb odjet do ciziny odrazuje bezpečnostní riziko. Mám pocit, že v Česku je stále velmi bezpečno, a doufám, že to tak bude i nadále. A vůbec, nechci pokoušet osud a plýtvat štěstím, které zatím mám... Máte recept na šťastné manželství? Říkat si navzájem, co vám na tom druhém vadí. Je důležité říct: "Teď budu možná říkat nepříjemný věci, ale myslím to dobře." Takže diplomaticky? Diplomaticky, ale zřetelně. Dříve jsme to neříkali nahlas a bylo to horší. Mohli jsme o vztah dokonce přijít a to by byla nepopsatelná škoda...