Simona (39) je dramaturgyní snad všech pořadů, které v našich televizních stanicích za něco stojí. Navíc je šéfredaktorkou dámského časopisu a stará se o dceru Lindu (16) a už dva roky neměla dovolenou. Dceři je 16 let, což je takový ten věk na pomezí puberty. Ještě vás Linda bere, nebo už klackovatí? Je skvělá, někdy až dojemná. Když se bytem ozve: "Mami, mami..." a ona se ujišťuje, že jsem někde poblíž. Od malička byla závislá hlavně na tátovi (herec David Matásek - pozn. red.), takže to během rozvodu nebylo jednoduché, ale vzala to statečně. Teď má od Davida a jeho nové ženy sestru Marušku a je šťastná. Samozřejmě má dny, kdy jí lezu na nervy, ale jsou i chvíle, kdy se chce mazlit. Ty okamžiky si užívám, protože za chvíli přijde nějaký chlapík a pak už budu jen pomáhat, když bude mít bolístky. Je nám opravdu dobře a myslím si, že tím, co jsme jí oba s Davidem způsobili, má pubertu tak nějak jinou. Je dospělejší než její vrstevníci. Před časem jste řekla, že byste brala ještě jedno dítě. Platí to ještě? Určitě! A ráda. A kdyby vám doktor řekl ano, ale musíte skončit s prací? Zvládla bych to, už jsem velká holka. S Lindou jsem otěhotněla, když jsem se dostala na vysokou školu a pár měsíců pracovala v Mladé frontě u Karla Hvížďaly. Neměli jsme tehdy moc peněz, ale já byla přesto téměř tři roky doma s Lindou. V životě nikdy nevíte, co se stane zítra, což teď jasně vidím i na příbězích z pořadu "Bailando". Miluji svoji práci, ale kdyby mělo přijít miminko, tak na čas práci odložím. V současné době je trend mít děti až po třicítce. Myslíte si, že to je dobře? Každý je jiný, ale myslím si, že dítě k životu patří. Kdyby moje dcera přišla ve dvaceti letech a zeptala se mě, jestli už má mít dítě, řekla bych jí: "Měj ho teď." Otázka: mateřství nebo práce, to je hloupost! Všechny ženy s dětmi přece pracují. V téhle otázce by ženy měly být sebevědomé v tom, že život je jenom jejich. Měli bychom se snažit být šťastní, protože jsme k tomu uzpůsobení. Jaký máte názor na manželství? Je to moc hezká a důležitá věc, ale také nesmírně komplikovaná. To by si lidé měli uvědomit hned na začátku, aby z něho pak neutíkali. Když jste svého muže potkala, byl to muzikant ze skupiny Orlík. Teď je váženým hercem, vídáme ho například v seriálu "Letiště". Nemrzí vás, že v téhle životní fázi nebyl s vámi? Nepřemýšlím o tom, ale byla velká legrace, když moje maminka viděla Davida poprvé. Přijeli jsme k nám domů, zazvonili, máma celá natěšená otevřela a tam stál veliký, holohlavý chlap v bomberu a vysokých botách. Nevypadal ani vlídně, ani hezky. Ale máma s tátou byli zlatí. Respektovali, že toho zvláštního chlapa miluju. Táta zemřel měsíc poté, co Davida poznal a až po letech mi máma prozradila, že byl šťastný, že mám někoho, kdo se o mě postará. Táta měl pravdu. Fungovalo to. Jsem ráda, že se Davidovi teď daří. Bylo by horší vidět svého bývalého manžela v nějaké špatné životní situaci. Spolupracujete se všemi televizními stanicemi. Nedělá vám někdo problémy, když pracujete i pro konkurenci? Pro každého dělám jiný projekt. Nikdy bych například nepřijala nabídku na late-night show v jiné televizi, to je logické a hlavně etické. Na volné noze jsem zhruba pět let. Začínala jsem před osmi lety na Primě, pak jsem přešla do České televize a mezitím jsem dostala nabídku dělat šéfredaktorku časopisu Style. Na volné noze vám dojde, že musíte opravdu hodně pracovat. Je to absurdní, ale musím předvést víc, než kdybych byla zaměstnanec. Nemám dovolenou, volno, když jsem nemocná, neexistuje lehnout si do postele a v klidu se léčit. Už dva roky jsem například neměla dovolenou. Ale pozor - nestěžuji si, prostě to tak teď je. Je to také o penězích? Samozřejmě. Ale je to jiné. Když jsem žila 12 let s Davidem, věděla jsem, že i když je hercem, jsme na živobytí dva a že to spolu zvládneme. V době, kdy jsme se rozcházeli, jsem začínala pracovat na volné noze a byla totálně vykolejená. Měla jsem strach, že nezaplatím ani složenku. Bojím se dodnes, protože nikdy nevím, jak co skončí. Je to psychické vypětí, ale jsem za svoji práci ráda. Jak se vám pracuje s "obávaným" Janem Krausem? Mám ho moc ráda. Můžu se na něj spolehnout a baví mě s ním dělat. Je to člověk, který nikdy nepohrdne žádným nápadem. Když se mi něco povede, pochválí mě, což ženy potřebují. Jako žena totiž musíte vynaložit o 100 % větší úsilí než chlap, aby vás lidé začali brát. Moje práce je hodně mužský svět, na vyšších postech převažují muži. A když se něco přece jen nepovede? Honza mi nikdy nic nevyčítal. Spíš si z toho dělá legraci. Naposledy jste se věnovala soutěži "Bailando". Měla jsem obavy, že se lidé báli rozhodovat o tom, komu výhru dopřát. Bylo to moc těžké... Můžeme o tom diskutovat, ale úžasné bylo, že si divák mohl vybrat jednoho člověka a tomu konkrétně pomoci. Nebyla to "Sofiina volba". Myslím, že od počátku bylo pochopitelné, že i těm, kteří nevyhráli, jsme dávali peníze do začátku. Snažili jsme se lidem ukázat, že si máme pomáhat. Nezištně a s láskou. Nikdy totiž nevíte, kdy pomoc budete potřebovat právě vy.