Slovenka Lucie Šoralová žije už dva roky v Praze. Má nové album a její alergie má nyní mnohem mírnější průběh než dříve. Praha má léčivé účinky nejen na její tělo, ale i na duši. Čím je život umělce v Praze jiný než v Bratislavě? Život umělce je nepravidelný až chaotický, většinou život noční. Následuje zdravý denní spánek, divadla, koncerty, večírky a recepce... Jde o to, které město je v noci krásnější. Když jste se stěhovala do Prahy, říkala jste si, že jdete do cizí země? Brala jsem to jako odchod do jiného města. Nikdy to pro mě nebude jinak. Narodila jsem se v Československu a tam i umřu. I teď můžu malovat stejnou vlajku! Hlavně žádné změny! Žijete v Praze jinak než na Slovensku? Žiju stejně, jen ve městě, které se mi líbí a má léčivé účinky na moji duši. A mimochodem i na tělo, protože se mi velmi zlepšila alergie a můj alergolog mi říkal, že Praha je daleko čistější než Bratislava. A já jsem si myslela, že jako správný alergik se asi cítím lépe díky množství výfukových plynů... On ale potom ještě takovým jemným hláskem opatrně dodal, že by to také mohlo být i psychického původu. Jak hodnotíte svoje pražské období? Co všechno jste za tu dobu stihla? Kam jste se posunula? Posunula jsem se přesně o 420 kilometrů a 23 měsíců, což je vlastně 420 000 metrů a 695 dní. Stihla jsem se dvakrát přestěhovat, napsat 17 básní a 10 písní, namalovat 18 lahví a 15 svícnů, nalétala 25 hodin letadlem Piper28, oslavila dvoje narozeniny a vytvořila své druhé album. Tento posun hodnotím kladně. Součástí vašeho nového alba "Púšť" je i váš duet s íránsko-švédským zpěvákem Arashem. Proč právě s ním? Byla to náhoda, nebo propagační tah? Byl to nápad vydavatelství. V době, kdy mi to nabídli, ještě jeho slavný hit Boro Boro v Čechách moc lidí neznalo. Potom se to jaksi rozběhlo, takže i náhody a štěstí nám hrály do karet. Tehdy jsem si mohla vybrat ze dvou nabídek - Arash a K-Maro. Arash mi připadal bližší. Jaký je Arash a jak byste hodnotila vaši spolupráci? Arash je docela obyčejný chlap s dobrým hlasem a orientálním temperamentem. Je to skutečná osobnost. Spolupráce s ním byla velmi příjemná a porozuměli jsme si i lidsky. Při natáčení pořadu "Zlatá mříž" jsme měli celý den na to, abychom si povídali. Ve Švédsku při natáčení CD na to nebyl čas. Producentem vašeho alba je Ondřej Soukup, se kterým vás váže partnerský vztah. Nebojíte se, že se to obrátí proti vám? Co když vás lidé začnou podezřívat, že za váš úspěch může silný muž -v tomto případě úspěšný hudební skladatel - a nikoliv váš talent? Kdo nevidí talent, ale silného muže, má pravdu. Kdo vidí talent a silného muže, má také pravdu. A kdo vidí talent a soukromí neřeší, má opět pravdu. Důležité je, že vím, proč zpívám. Zpívám o tom, co řeším, a spolupracuji s člověkem, kterému věřím. Dokázala byste se bránit podobným útokům? Nebráním se jim. Už to nepotřebuji. Říká se, že jste ze Slovenska odešla právě kvůli hudebnímu skladateli Ondřeji Soukupovi. Mají tyto domněnky reálnou podstatu? Jestli chcete, tak mají... Chci-nechci, na mně nezáleží. Jaký je tedy váš vztah s ženatým Ondřejem Soukupem? Hezký... Četla jsem, že jste neuvěřitelně pracovitá... Kdo to napsal? Je nutné ho najít, bude to zřejmě nějaký nebezpečný šílenec... Účinkovala jste v muzikálech "Drakula", "Hamlet", "Krysař", "Vlasy". Líbí se vám tento druh umění, nebo je to pro vás hlavně práce, která vás živí? Líbí se mi kvalitní muzikál. U nás jich není mnoho, ale zatím jsem vždycky něco dobrého objevila... Momentálně účinkuji v "Miss Saigon" a v Landově "Tajemství". Jaké šance má slovenská zpěvačka na to, aby uspěla v českých zemích? Podle mě úplně stejné jako česká zpěvačka v českých zemích nebo jako slovenská zpěvačka na Slovensku a všechny další kombinace... Já to neřeším. Nepřemýšlím o tom, jaké mám šance, ale dělám všechno, co mě těší, a všechno,co je nutné dělat, aby moje práce fungovala. Jak se vidíte za pár let? Jako spokojená manželka s párečkem dětí a kupou dobře prodávaných alb.