Je milá, vtipná a téměř dušínovsky čestná. Když viděla, jak jsem překvapený z jejích cigaret, zrudla a přiznala, že kouřit by neměla. A moc jí záleželo na tom, abychom vyvrátili velmi tradovaný omyl, že jejím otcem je herec Pavel Nový. Její tatínek se sice jmenuje stejně, ale je filmovým produkčním. Bral vás tatínek na natáčení? Zahrála jste si jako malá holčička v něčem? Díky tatínkovi jsem už jako malá pronikla do filmařského světa a občas se objevila v komparsu nebo jsem později pronesla i pár vět, třeba v "Oliveru Twistovi" nebo v "Doktoru Živagovi", kde hrála Keira Knightley. Musím přiznat, že jestli mám nějaký vzor, tak je to právě ona. A jaká byla vaše první role? V pohádce "Jezerní královna" bylo pár dětských otroků, které zlá královna nutila sbírat perly, a já byla jedním z nich. Takže jste pak seděla u televize a hlídkovala, až se tam objevíte? No, tak nějak (... smích...). Ale díky všem těm pidirolím jsem se naučila chovat před kamerou, takže když jsem pak dostala svou první větší roli v seriálu ,,Hop nebo trop", už jsem věděla, jak bude natáčení probíhat a nezmatkovala jsem. Ta role měla tragický rozměr. Jak se vám podařilo v 16 letech ze sebe vydolovat všechny ty emoce? Tehdy jsem na to ještě neměla školu, hrála jsem instinktivně. A když se dnes vidím, tak bych se raději neviděla (...smích...). Myslím, že teď už bych to zahrála lépe. Umíte se na povel rozbrečet? Někdy to jde těžko, ale když je to zapotřebí, vzpomenu si na něco smutného a to by bylo, aby slzy netekly (...smích...)! Zkusila jste někdy "hrát" i v soukromém životě? Můj partner říká, že to na něj hraju dost často, ale myslím, že to příliš nepřeháním. Na druhou stranu to dokazuje, že jsem hravá, ne? Dáváte svým rodičům číst scénáře, které vám z produkce nabídnou? Táta na to pro samou práci nemá příliš času, ale mamča je vášnivou čtenářkou, vyzvídá, kdo a koho bude hrát, kudy se bude příběh ubírat, a je to moc milé. Dala byste jí přečíst scénář, který by vám předepisoval i milostnou scénu? To už se stalo. Zúčastnila jsem se konkurzu na americký horor "Hostel", vyhrála jsem ho, ale táta se před podpisem smlouvy doslechl, že v tom filmu má být nahoty víc, než bylo původně plánováno, a tak mi řekl, že by nebyl rád, kdybych tu roli vzala. Poslechla jsem ho. Byla jsem tehdy naštvaná, ale zpětně musím uznat, že měl pravdu. Uchránil mě před rolí, která je na plátně po většinu času bez oděvu. Máte ve svých rodičích kritiky? Velké kritiky (...smích...)! Moc si jejich názoru vážím, protože mě znají, odhalí v mém výkonu sebemenší faleš a nebojí se mi to říct. Ale také mě dokážou pochválit, když je za co - to mě vždycky zahřeje u srdíčka. Změnilo se nějak chování lidí ve vašem okolí od té doby, co hrajete v "Ordinaci"? Nezměnilo. Mám pořád stejný okruh kamarádů a ti se ke mně chovají stále stejně. Ani nápadníků vám nepřibylo? Jednou mi přišel na konzervatoř dopis od nějakých bratrů, kteří mi psali, že se jim moc líbím a že mě žádají o podpis. Myslela jsem, že je to vtip mých spolužáků, ale pak jsem si v telefonním seznamu zjistila, že ti dva skutečně existují, a tak jsem jim odepsala. Ale víc nápadníků se mi zatím neozvalo (...smích...). A zastavují vás lidé na ulici? Před časem mi v metru poklepal na rameno jeden starší pán a řekl: "Těším se na večer." Vůbec jsem nechápala, co mi tím chce naznačit, ale pak mi vysvětlil, že je zrovna čtvrtek a že večer poběží v televizi "Ordinace" (...smích...). Kontrolujete se více než předtím, kdy vás diváci neznali? Snažím se tolik neblbnout, aby si lidé neříkali, že jsem pěkná nána. Cestujete ráda? Moc. S rodiči jsme jezdívali do Chorvatska nebo do Itálie, s přítelem jsme byli před časem v Thajsku a byl to neskutečně krásný zážitek. Poznala jsem jinou kulturu, jiný svět. Zažila jste tam něco dobrodužného? Potápěli jsme se a přítel mě dokonce přinutil, abych se s ním šla potápět mezi útesové žraloky. Celou noc jsem strachy nespala a dost jsem si oddychla, když tam nakonec ti žraloci nebyli (...smích...). Umíte být marnivá? Když něco hodně chci a ono to nejde, tak se umím naštvat. Ale nejde to do extrémů. Spíš než marnivost bych za své negativní vlastnosti označila tvrdohlavost, urážlivost a vztahovačnost. Stydím se za to, ale nerada připouštím jiný názor a dokážu si stát za svým, ačkoliv vím, že nemám pravdu. A dokážete pak svůj omyl uznat? To ano, dokážu, ale dá mi to hodně práce (...smích...). Ale slibuji, že do příště se polepším! PETR LOUKA