Osud si s vámi občas pohraje tak, že mu nemůžete přijít na jméno. Někdo se zlomit nechá, jiný si řekne: „Já se nedám.“ Zpěvačka Anna K patří k té druhé skupině.

Měly jsme se sejít před pár dny, ale byla jste nemocná. Jak vám je teď?

Ale jo, je to lepší. I když jsem tedy měla chvílemi pocit, že je po mně, ale neskolily mě horší věci, tak se přece nenechám rozhodit kašlem a rýmou. I když dost otravnou. Samozřejmě se hlídám – když za sebou máte onkologickou léčbu, všechny zdravotní problémy pak můžou být trochu větší drama. Prostě oslabenější člověk být může, ale já osobně jsem dost dobrá.

Třeba chřipku jsem měla naposledy v prosinci, takže jsem vlastně úplně v pohodě. Ale i tak se asi musím naučit víc odpočívat. Už jsem se třeba rozhodla, že nebudu během festivalové sezony hrát dva koncerty denně. To by umordovalo každého.

Kvůli rakovině jste musela projít spoustou zákroků a nejspíš i dost náročnými psychickými stavy. Kde jste brala sílu?

Dodávají mi ji koncerty a setkávání se s lidmi, publikem a všemi kamarády. Jasně, stane se mi, že si ráno říkám: „Panebože, mně se nechce, já budu ještě spát, ležet, ale vždycky se zvednu a jedu. A pak stojím na pódiu a ta energie, která jde z lidí, co se radují, tančí a tleskají s rukama nad hlavou, je tak strhující, že neznám žádný tak účinný energeťák a lék na světě. To je vlastně asi dost nepřenosný pocit. Hodně z toho čerpám. Sice už mi to dobití možná nevydrží na tak dlouho jako dřív, ale pořád je to úžasná síla, kterou bych jinde marně hledala.

Jak jste třeba snášela ztrátu vlasů po chemoterapii? Hodně žen říká, že to pro ně bylo horší než fyzická bolest.

Já poprvé ani neměla čas přemýšlet o vlasech, snažila jsem se přežít a vlasy mi byly trochu jedno. Teď podruhé jsem díky takové mrazicí čepičce

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.

Vyzkoušet za 1 Kč Více informací

Už mám předplatné. Přihlásit se