Znáte ji jako skvělou herečku, ale Blanka Bohdanová (76) je i uznávanou výtvarnicí. Svá díla vystavuje a je spokojená, když její obrazy oslovují lidi tak, že poznají, co v nich je ukryto. Od mládí věří v jedno: že člověk nemůže mít všechno. * Na jevišti se objevujete už od svých pěti let. Myslíte si, že dětem přináší hraní radost, nebo jsou to spíš "cvičené opičky"? To je dobrá otázka. Když se dítě nenutí a má výsledky, je to dobré, posiluje to jeho sebedůvěru. Ale většinou rozvíjí jen jednu polohu talentu a na další už nemá tolik času. Když se pak má rozhodnout, kterou cestou se vydat, volí tu, se kterou už má zkušenost. A tak rodiče, kteří si v něm plní své sny, zatarasí svému potomkovi cestu k tomu, v čem mohl být ještě lepší. * Když se vám ve 42 letech narodil syn Vladimír, jak se tehdy změnil váš žebříček hodnot? Velice podstatně. Dosud je to pro mě hodnota nejvyšší. * Mateřství jste na tehdejší dobu dost dlouho odkládala... Jaké byly reakce na vaše těhotenství? Byla to drsná doba, nemohla jsem si dovolit delší mateřskou dovolenou. Už po čtyřech měsících jsem zase nastoupila do divadla. * Myslíte si, že současný trend mít děti později je dobrý? Všechno má své klady a zápory. Dnes lituji toho, že nemám víc dětí a větší vnoučata, ale na druhou stranu jsem si mohla dopřát absolutní volnost ve své profesi. * Když byl syn později třeba nemocný, léčila jste ho sama ,,podomácku", nebo jste hned jeli k doktorovi? Já osobně vždycky začínám s chorobou válčit sama, my herci jsme k sobě tvrdí. Ale u dětí je to něco jiného. Tam by se měl člověk obracet na lékaře rozhodně dřív. * Váš syn je fotografem, necháváte se od něj ráda fotit? Miluji jeho fotografie, ve kterých rozeznávám jeho duši, které si vážím. Já sama ale trpím, když mě někdo fotografuje, protože jsem moc sebekritická. Proto ho k tomu ani nevybízím. * Jaká jste babička pro svá vnoučátka - Alžbětku a Jeronýma? Jsem babička víkendová, nebydlíme společně. Vnoučátka mají v běžném týdnu málo času, mají své zájmy. Jsou sladká jako všechny děti na světě. * Málokdo ví, že také krásně malujete. Svá plátna nazýváte krajinami duše. Malujete častěji barevná a veselá díla, nebo spíš ponurá? Báječné je, když váš obraz někoho osloví, že pocítí, co je v něm ukryto. Ať je to myšlenka nebo jen nálada, prostě určitý stav mysli převedený do barev. * Vadí vám, jak jsou dnes lidé bezohlední k přírodě? Co myslíte, že může každý obyčejný člověk udělat pro to, aby přírodě pomohl? Je to začarovaný kruh. Například automobily škodí prostředí, ale protože autobusy MHD mají čím dál tím delší intervaly, nezbývá než používat osobní auta. Dopravci ale zároveň potřebují výdělky. Také by určitě pomohlo používat méně chemie, ale lidstvo je stále pohodlnější a rozmařilejší. Návrat ke skromnosti, která se naší planetě kdysi dávno líbila, už není možný. To je ten rub a líc života. * Na okraji Prahy máte zahrádku, co tam pěstujete? Kromě okrasných rostlin i trochu ovoce, aby si moje rodinka mohla zobnout něčeho poctivého. * A baví vás to, nebo je to spíš nutnost? Můj otec byl synem hajného, maminka vyrostla na venkově, asi mám v genech, že jsem vlastníma rukama pořád zakládala nějaké zahrady. Dotyk se zemí byl pro naši rodinu životní nutností. * Seriály jsou nyní velký hit, koukáte se na nějaký pravidelně? Myslím, že to s tím množstvím už přeháníme. Nebudu je ovšem zavrhovat, je to také moje práce. Doposud jsem měla štěstí buď na kvalitu, nebo na solidní profesionální předpoklady. Všechno se také odvíjí od množství finančních prostředků pro tvůrce. Jako divák si stýskám po inscenacích kvalitních předloh, seriály nemám čas pravidelně sledovat. Protože jsem prožila období velkých filmových tvůrců, jsem oddaným doživotním fanouškem filmové tvorby. Škoda, že výborné evropské filmy nejsou dabovány. Pro mě to není překážka, ale někoho to jistě odradí. VIZITKA Blanky Bohdanové: NEJOBLÍBENĚJŠÍ OVOCE: Jahody. NEJOBLÍBENĚJŠÍ BARVA: Modrá. NEJOBLÍBENĚJŠÍ JÍDLO: Saláty. NEJOBLÍBENĚJŠÍ KVĚTINA: Mám ráda všechny květiny.