Populární zpěvačka Hana Zagorová (60) si z dovršených kulatin nedělá těžkou hlavu. Nedávno vydala čtyřcédéčko "S úctou", které jde doslova na dračku. Ráda cestuje po světě a na svém manželovi by neměnila vůbec nic. Ale vždycky tomu tak nebylo. * Co si myslíte o manželství? Je to úžasný vynález! Manželství může být takzvaně na papíře a ten papír možná ani není tak důležitý. Myslím si ale, že každá žena by chtěla zažít svatební obřad, protože je velmi krásný. A nevěřím moc těm, které tvrdí, že se nechtějí vdávat. Říkám si: "Holčičko, bude ti to chybět, protože je to velmi krásný zážitek." * Se svým manželem, operním zpěvákem Štefanem Margitou, žijete v Praze i ve Španělsku. V čem je největší rozdíl? Praha je náš základní stan. A Španělsko nás doslova okouzlilo. Máme tam malý byt, kde je nám velmi dobře, protože je tam moře, které doma nemáme. Lépe se tam dýchá a oběma nám to dělá dobře na hlasivky. * Ale cestujete daleko víc... Ano, protože Štefan je dvě třetiny z roku v zahraničí a já cestuji s ním. Jelikož on zná svůj program na několik let dopředu, mně se můj vlastní harmonogram práce tvoří lehce a můžu se mu přizpůsobit. Což je fajn. * Jezdíte s ním vždycky? Ano (...smích...). Za těch 14 let, co jsme spolu, jsem jen jednou nebyla na premiéře. Měla jsem hroznou chřipku. Kdybych tenkrát přišla, určitě bych ho nakazila. * Která města vás nejvíc okouzlila? Když jsem poprvé uviděla Paříž, Londýn a Lisabon. Nebo když jsem přijela do Jeruzaléma. Myslela jsem si, že zažiju úžasný pocit, ale představte si - nepřišel. * Potřebuje váš muž, abyste byla na jeho představení? Myslím, že ano. Kromě toho jsem člověk, který neruší. O přestávce za manželem do šatny nechodím, jen si telefonujeme. Když za ním přijdu po představení, podívá se na mě a přesně ví, jaké to bylo - podle toho, jak se tvářím. Ale já se opravdu snažím tvářit tak, aby na mě nebylo vidět, že se mi moc nelíbila dekorace! Vždycky se mě nedočkavě zeptá: "A co já?" (...smích...) Tak ho uklidním, protože zpívá nádherně. * Jaký je váš manžel? Lépe se mi s ním žije, než pracuje. Oba dva jsme individualisté, takže v práci je to trochu jiné, tam pracujeme každý sám za sebe. Když jsme doma, jsme tým. * Je na něm co zlepšovat? On je úžasný! Nezlepšovala bych na něm nic. Domnívám se, že to je právě ta chyba, kterou děláme ve vztazích, že se snažíme toho druhého měnit. Vždyť partnera jsme si přece zvolili právě kvůli tomu, jaký je. V předcházejících vztazích jsem dělala podobnou chybu - předělávala jsem partnera k obrazu svému. * Je tedy dobré zachovat partnerovu "panenskou podobu" z počátku vztahu, kdy jsme do něj byly ještě zamilované? Když po čase obrousíte ty pomyslné hrany, už to nebude on, ale někdo jiný. * Za 100 dní jste za prodej alba ,,S úctou" dostala zlatou desku. To je úžasná věc! Trochu jsem se toho projektu bála. Přece jen, když se na trhu objeví čtyři cédéčka najednou, je to hodně peněz a je to dost velká "nálož". Byla jsem hodně zvědavá, jak se bude prodávat. * Neměla jste problém s výběrem písniček? Starosti jsem neměla, je to jen desetina toho, co jsem vydala za celý život. Některých vyřazených písniček mi bylo líto, ale jsem na to zvyklá. A na trhu se dokonce v té samé době objevilo i moje další CD, které jsem dostala k narozeninám od Karla Vágnera. Je fajn, že cédéčko ,,S úctou" dostalo zlatou desku, i přesto, že trh je momentálně Zagorovou přesycený. * Nedávno vám bylo šedesát. Vypadáte výborně, prozradíte nám, jak na to? Ono vám to ani nepřijde, že už je vám tolik. Potom si najednou řeknete: "Ježišmarjá, to je ale roků..." Ráno vstanete a něco vás bolí. A bolí pořádně! Někoho záda, jiného klouby. V první chvíli si řeknete: ,,Co se děje?" Ale vždyť to tak má být. Musím si uvědomit, že je mi šedesát roků, to je jasné, a že mě musí něco pobolívat (...smích...). * V takovém případě je odpočinek na místě. Jak relaxujete? Jak kdy. Buď si čtu, zajdu si na masáž nebo ke kadeřnici. Když si chci vyčistit hlavu, mrknu na televizi. Někdy se procházím po obchodech nebo si otevřu šampíčko.