Hollywoodský scenárista by si těžko vymyslel příběh, který prožívá 29letá Andrea Mayerová. Její život je plný zvratů a dramat na hranici smrti. Přesto nelituje ničeho, co udělala. Andrea se narodila jako Mirek. A není to tak dávno, co byla dospělým mužem. Z té doby má dokonce dvě dcery. Ženou se stala 4. října 2005. Ten den považuje za své druhé narozeniny a vstup do nového života. Lehký úsměv na rtech... "Do holčičích problémů jsem šla dobrovolně," usmívá se vysoká černovláska. Nejvíce si z nich užívá líčení, lakování nehtů a klábosení s kamarádkami. Trápí ji stejné problémy. Vztahy. Občas deprese. Z mužského života jí zůstala láska k fotbalu. Hraje ho, ale za ženský tým. Ale nebylo to tak idylické vždycky. A v srdci? "To, že něco není v pořádku, jsem vnímala už od dětství," začíná Andrea své vyprávění. Svoje pocity v té době neuměla přesně pojmenovat. Nejlépe se ovšem cítila v ženských šatech. Svoji poruchu osobnosti přitom zapírala před okolím i sama sobě. Dokonce se jako Mirek oženila a s manželkou Simonou zplodila nyní 8letou dceru Elišku. Manželství však neklapalo. Začala proto navštěvovat psychology. "Už jsem věděla, že se víc cítím jako žena než muž," označuje důvod rozpadu svého manželství. Ovšem psychologové ji v té době zklamali. "Spíš mě zesměšňovali," vzpomíná na trpké období. A do toho přišel povolávací rozkaz... "Nechtěla jsem nastoupit na vojnu. Ale musela jsem. Prý to rozchodím," tlumočí radu, kterou jí tenkrát dal jeden voják z povolání. Jako na tobogánu Třetí den základní vojenské služby spolykala ze zoufalství prášky na spaní. "Probudila jsem se na jednotce intenzivní péče," vzpomíná Andrea. Dostala se do péče vojenského psychologa a teprve toto setkání pro ni bylo zlomové. "Jako první zjistil, že jsem transsexuál (duší žena v mužském těle - pozn. red.)," říká Andrea. Potom následovala řada vyšetření a jednání posudkových komisí. Kvůli své neujasněné sexuální orientaci přišla Andrea v té době o práci. "Můj konzervativní šéf to prostě nepobral," říká tmavovláska, která se dokonce zadlužila, protože neměla na nájem. Ve stejné době - to ještě byla v těle muže - navázala vztah s lesbickou Lucií. Páru se narodila Barborka, které jsou nyní 3 roky. "Ukázalo se, že Lucina chce jen dítě. A já pro ni byl přijatelný dárce spermií," krčí Andrea rameny. Zbytek rodiny (matka jí zemřela a otce nemá od svých 13 let) se s ní přestal stýkat. Nevidí ani své děti. Exmanželka se znovu provdala a její nový muž dceru adoptoval. Jako jediná se s Andreinou situací vyrovnala pouze její babička. "Já myslela, že mi řekneš, že fetuješ!" povzbudila ji před přeměnou pohlaví. Nové narozeniny Pak nastal den D. Andreu s požehnáním přednosty Sexuologického ústavu 1. lékařské kliniky UK Jaroslava Zvěřiny přeoperovali na ženu. "Prakticky jsem se podruhé narodila," usmívá se Andrea. Nemá to však lehké ani nyní. Lidé v jejím okolí se jí mnohdy posmívají. "Snažím se mít nadhled a uspořádat si svůj život. Našla jsem dobrou práci, časem možná najdu i vztah," říká Andrea smutně. Zatím je jejím miláčkem kokršpaněl Betynka, která jí lásku vděčně oplácí. Ona ale touží po chlapovi, který by ji měl rád takovou, jaká je. "Je a bude to těžké," míní. Mají prý o ni zájem spíš homosexuálové a lesbičky. "To je průšvih," přiznává, ale trvá na tom, že by klidně šla do generální přeměny znovu. "Jako žena se cítím krásně!"