Irena Obermannová působí jako křehká, éterická a neprůbojná bytost. S o to větším důrazem a upřímností dokáže pojmenovávat věci, kterými se zabývá většina žen. Po rozvodu napsala bestseller "Deník šílené manželky", po 8 letech a 5 dalších knihách na svou prvotinu navazuje knihou "Deník šílené milenky". Veronika Žilková si zahrála ve filmovém zpracování "Deníku šílené manželky" hlavní představitelku - Xénii. Když jde o muže a nevěru, mají si dvě ženy vždy o čem povídat. * Je pro ženu snazší být podváděná manželka nebo milenka? Na základě svých zkušeností bych řekla, že ani jedna z těch rolí není úplně jednoduchá. Po nezdařeném manželství jsem se dostala na druhý břeh a byla 10 let milenkou a mohla tudíž nahlédnout na tuto roli z jiného úhlu. Manželky si myslí, že milenky jsou nebezpečím pro jejich rodinné štěstí, milenky zase, že manželka drží toho svého pevně v hrsti. Ani jedno není přesné. Myslím si, že manželky a milenky by se mohly nějak domluvit. Štěstí a spokojenost jsou v něčem jiném než v tom, jestli jsme zrovna milenkami nebo manželkami. Je to v nás, v naší schopnosti být samy sebou a prostě se z těch chlapů nezbláznit. * Název nové knihy napovídá, že Xénie, hlavní hrdinka vaší knihy "Deník šílené manželky", se také dostala na druhý břeh... Je to tak. Kniha je volným pokračováním lapálií Xénie, která se po rozvodu ocitá sama se dvěma dcerami. V první knize hledá sama sebe a podaří se jí vrátit k tomu, jaká byla, než ji poznamenalo manželství, mateřství a jiné strašné věci (...smích...) a než se stala paní dokonalou, která podává bezchybné výkony. Pomůže jí deník, o kterém si myslela, že se ztratil. Jak si ho čte, zjišťuje, jaká byla před těmito strašlivými událostmi, a to jí pomůže. V nové knize jsem použila podobný princip. Xénii se za velmi zvláštních a tajemných okolností, které nechci prozrazovat, zjevuje deník pradávné ženy Lilit. * Kdo byla Lilit? Lilit byla první ženou Adama před Evou, ale protože ho neposlouchala, tak byla ,,vyloučená" z Bible. Použila jsem tuto prastarou legendu, ale zda byla nebo nebyla součástí Bible, to vážně nevím, na to jsou různé názory. Lilit mi přišla zajímavá jako pramilenka, jako pravzor ženy, která byla vyloučená chlapama, protože neposlouchala. Byla moc divoká, a tak ji Adam vyměnil za poslušnější Evu. Myslím, že Lilit je vlastně v každé z nás - proto to neporozumění mezi ženami a muži... Je to prostě současný příběh současných hrdinů a hrdinek, plný divokého ženství, které nám nebylo dovoleno, ale máme ho všechny v sobě. * I vy jste se rozvedla, začala nový život, byla milenkou ženatého muže, píšete o sobě ve svých knihách, fejetonech... Jak to zvládá vaše okolí, rodina, muži? Moje okolí na rozdíl od veřejnosti ví, že ty styčné body s mým životem jsou jen inspirace, že spousta těch věcí byla trochu jinak nebo mnohdy úplně jinak. A proto je to k mojí radosti netrápí! * Ani vaše bývalé partnery, ani vašeho bývalého manžela? Už léta spolu nekomunikujeme, i když teď je to díky mojí starší dceři trochu jinak, můžeme si třeba zavolat, ale stejně si nevoláme. Jsme už úplně cizí lidé. Je mi to líto, ale já musela vše odříznout, neměla jsem jinou volbu, než že se buď obětuju pro rodinu, zůstanu v manželství a opravdu se zblázním, nebo to rozbiju a začnu s dětmi znova. * Proč myslíte, že vám nejde komunikovat? Určitě tomu napomohla skutečnost, že jsem se po rozvodu stala známou. To se ho muselo dotknout, protože tohle muži nesnáší. Byl spíš připraven mě jednou za měsíc utěšovat. Málokterý chlap unese, když že jde žena po rozvodu nahoru, když se nehroutí. Oni by nás chtěli litovat, ne se dívat, jak se nám daří... A mně se začalo dařit celkem dost slušně. * Napadlo vás, že byste žila vedle svého manžela svůj vlastní život a zavírala oči nad tím, co dělá on? Dělá to tak spousta žen! Myslíte sklonit hlavu? Ne! Já to svým způsobem obdivuji, ale neumím to. Víte, občas se mi ženy vyzpovídávají a očekávají, že řeknu: rozveď se a bude to dobrý! Ale tak to nejde. Já měla veliké štěstí, ale upřímně - je za tím hrozně moc bolesti. Ale nakonec i bolestné věci mohou být očistné. Pokud někdo má tu povahu, že si v manželství udrží svůj svět, povznese se nad problémy, najde si milence, tak proč ne. Myslím si však, že se žena nemá nikdy obětovat, od toho už je jen krůček k teroru, domácímu násilí. A pak je také důležité, jestli, jak já říkám - ten muž není idiot. Ona je nevěra a nevěra. Manželství je o kompromisech a míru kompromisů si musí každý určit sám. * Někteří muži tvrdí, že k nevěře je vede jen sex, že kvůli jiné ženě by z manželství neodešli... Já nejsem žádná puritánka. Jsou chlapi, kteří mají milenky a hraje v tom silnou roli sex, třeba se jim daří nedělat to bezohledně k manželce. Ale proč jim pak vadí, když totéž dělá jejich žena?! Má na to absolutně stejné právo, to je to, co musí čeští muži vědět a to hodně dobře, měly by jim to říkat už maminky. Já jsem se nerozvedla kvůli nevěře, i když mě můj muž hojně podváděl. Ale člověk si připadá jako kretén, že si prostě ten muž nedokáže odpustit, aby neválel po bytě ty dva lístky do kina, účty za dárky... že se chová jako malej, nevychovanej usmrkanec. Čeští muži nejsou dospělí. * Žena, která má za sebou manželství, je dost často ze soužití s muži otrávená a chce být sama. Myslíte, že jste ještě schopná žít s mužem? Občas na to myslím a nevím. Jsem půl roku sama a ke svému překvapení absolutně spokojená. Mám spoustu kamarádů, mám na ně čas, mám čas někam chodit. Dřív jsem pracovala, věnovala se příteli, který se mnou nebydlel, což bylo o to náročnější... Žádný gauč a tepláky, po čem člověk občas zatouží... Jsem svobodná, užívám si, neřeším, co bude dál. * Jakou představu jste o svém manželství měla jako dospívající holka? Nechci říkat, že jsem byla naivní, ale opravdu jsem si myslela, že si vezmu svého prvního kluka, protože ho miluju a že s ním budu samozřejmě navždycky. Byla to jistota, která mi dodávala sílu. Nic jsem neřešila, ani jeho dědičnou nemoc, ani nedostatek peněz.. Já si prostě říkala, milujeme se a to je to nejdůležitější. Všechno zvládneme a naše děti budou zdravé. Zvládli jsme to tak, že děti zdravé jsou, a za to jsem ráda, ale jinak to byla jasná chyba ve výběru už na tom začátku. Podobnou chybu ale udělá spousta lidí. Nedíváme se na toho druhého objektivně, nepřistupujeme k zakládání rodiny zodpovědně. Jsem šťastná, že přístup mých dcer už je racionálnější, než byl ten můj. Ať už ve věci antikoncepce nebo ve výběru partnera, jsou prostě vyspělejší, doufám, že jim to vydrží. * Třeba se ke Xénii vrátíte v další knize a po manželce a milence přijde i tchyně! Nevylučuji, že nějaký "Deník šílené stařenky" vznikne (... smích...)!