Herečka Ljuba Skořepová tvrdila, že se neumí nalíčit. My jsme na ní ale mohli oči nechat, při rozhovoru stihla nejen odpovídat na otázky, ale také se připravila na focení, jako dokonalá profesionálka. * Je pravda, že máte něco jako šestý smysl? Ano, zabývala jsem se tím už v dětství a je pravda, že když od někoho něco chci a je to dobrá věc, tak aniž bych na něj musela mluvit, většinou to udělá. Ale nezneužívám toho. Říkají, že sílu mám především v očích. * A zneužila jste ji někdy? Jistě, z kolegyň jsem odebírala bolesti žaludku, hlavy nebo chrapot. Většinou se to povedlo, ale pak mi bylo řečeno, ať to nedělám, protože se už znovu nenabíjím a mám oslabený organismus. Takže to musím dělat obráceně, spíš energii přijímat. * Využila jste někdy své schopnosti ke svádění mužů? Určitou hypnotickou sílu snad v očích mám, protože je mám hodně světlé a prý ještě něco, co se skrývá za nimi. Někdy jsem si říkala, že je škoda, že jsem toho nevyužívala víc. Tmavoocí lidé jsou většinou psychicky křehčí - snadněji ovlivnitelní. * Kde jste načerpala své znalosti? Především od lidí a z přírody. V dětství jsem měla velký zájem o tajemství - na rozdíl od ostatních dětí, které si hrály na doktory nebo vozily kočky v krabicích. Pořád jsem se babičky na samotě v lese na něco ptala a ona mi odpovídala, že jsem na světě proto, abych dělala přírodě všechno dobré, že z ní pocházejí všechny zázraky. * Co se vám vybaví, když vzpomínáte na své dětství? Vůně dřeva, tatínek měl pilu, a tak jsme žili pořád mezi pilinami. * Fandili vám rodiče v herectví? Ne, potlačovali to ve mně. Měli pocit, že divadlo je harém a holka se musí s každým vyspat. Když k nám do Bělovse u Náchoda přijížděli herci, lidé zavírali slepice, protože mysleli, že jsou to zloději. * Sledujete současné divadlo a televizi? Jistě, ale mrzí mě, že někteří lidé nadaní dobrým vtipem se trochu zkazili současnou módou. Podávají zprávy třeba o bezduchých večírcích a všímají si, co kdo má na sobě, kdo je komu nevěrný a kolik toho kdo snědl. * Dostáváte pozvánky na večírky? Někdy tam i zajdu. Naposledy jsem byla na Českém lvu a Thálii. * Na co se v televizi díváte? Na filmy o zvířatech. Třeba o tygrech, lvech a opicích. Moc mě bavil Večerníček o medvídcích. Pravidelně sleduji zprávy, hlavně o počasí. To kvůli zahrádce. Když nehraju, podívám se ráda, co jsem natočila v "Návsi". "Náměstíčko" jsem bohužel neměla možnost sledovat, protože jsem hrála, ale kamarádi mi ho nahráli. Některé jiné seriály se mi líbí víc, jiné zase míň. * V seriálu hrajete paní, která všechno ví, je to tak i ve skutečnosti? Seriál se odehrává v malém městečku, takže to ta paní má jednodušší než v Praze. A já mám smůlu, že lidi většinou přečtu hned. * Co tedy ráda děláte? Chodíte si třeba kupovat oblečení? Dřív jsem na módu dost dbala. Teď si počkám, až na to dostanu zase chuť. Ve skříni mám oblečení z doby, kdy mi bylo 15 let, všechno mi sedí a už je to zase "móderní". * Omezujete se v jídle? Ne, dost toho sním. Teď jsem objevila obchod, kde mají spoustu žloutkových věnečků a kremrolí s pravým báječným sněhem, který znám z dětství. Nejsem ten typ, že bych na jídlo pořád myslela, a vlastně nejsem ani žádný labužník. Když mám hlad, uvařím si klidně nudle, hodím na to sýr, jogurt a rajče a je to! * Když jste v restauraci, co si objednáte nejčastěji? Bílé kafe nebo "dvojku Müllera". Doma před spaním se těším na jednu skleničku, přikusuji hroznové víno a je to krásná tečka po těžkém představení. * Jezdíte po představení domů taxíkem? Kde bych na to brala? Tramvají nebo pěšky, a těším se na další den.