Zpěvák Kamil Střihavka o sobě už několik let tvrdí, že je mu 29 let. Domů do ložnice si nechal udělat velikou postel, protože v ní spí nejen s manželkou, ale také se psem a s kocourem. Jak si vysvětlujete, že hrajete vždycky takové vznosné role? Ježíš, Bůh, malíř... Asi se do nich trefuju typově, jak si je představují režiséři. Ale v komedii "Láska je láska" hraju magora, takže to tak není úplně vždycky. Dostal jste nabídku hrát Doriana Graye? Ne, hlavní hrdina je ztělesněním fyzický a mladický krásy. A i když se snažím, tak tohle už mě minulo... Jak se snažíte? Cvičit nechodím, ale celý život sportuju. Opravdu o tom jenom nemluvím. Pečujete nějak zvlášť o své dlouhé vlasy? Samozřejmě, že ne, naopak si je ničím. Jak je nosím v culíku, začínají se mi lámat. Ale nelpím na nich. Mám dlouhý vlasy, což je v týhle době divný, protože už se to asi tak 10 let nenosí. Chtěl jsem se nechat ostříhat, ale dcery mi to rozmluvily. Chodí se na vás dcery Eva (16) a Tereza (11) dívat do divadla? Ne, u nás v rodině nepěstujeme kult osobnosti tatínka. Ani moc neznají moje desky a písničky. Když někde jsme, jsou často zaskočený tím, že se se mnou chce někdo fotit. Prostě mě tak nevnímají. Neuvědomují si, že bych mohl být známější než náš soused. Nemrzí vás to? Mají jiné zájmy a tohle je moc netankuje. Já s tím problém nemám... Za co vás nejčastěji chválí? Vzhledem k tomu, že jsou to holky, tak když jim koupím něco na sebe. Umíte jim uvařit? Jasně, ohřeju párky a uříznu chleba. Má některá z vašich dcer hudební talent po vás? Obě mají takový ten muzikální talent, asi jako každý druhý... dneska ale spíš třetí Čech (...smích...). Terezka hraje divadlo, chodí na keramiku a hraje na piano - pro všechno se rozhodla sama. Nikdy by mě nenapadlo do něčeho jinutit. Svůj volný čas využívá dobře, na rozdíl od Evy. Tedy z mého hlediska. Zjistil jste někdy, že by se k vám dcery moc nehlásily? Jestli ano, tak ne proto, že zpívám, ale proto, že to patří k jejich věku. Je jim jedno, jestli jsem řidič kamionu nebo zpěvák. Puberta je puberta... Jste z toho věku nervózní? No, trochu jsem byl, než jsem si promluvil s lidmi, kteří mají stejně staré děti. Všude je to stejné. Těším se, až to přejde... i když ještě ta druhá (...smích...). Toužil jste po synovi? Než se nám narodila první dcera, mluvil jsem o něm. Všechny jsem dokonale zblbnul, takže když k nám přišly babičky, vyprávěla jim moje žena, že on celou noc spal. Všechno jsme měli modrý a jméno pro dceru neexistovalo. Ještě při cestě do porodnice mě žena přesvědčovala, ať něco vyplníme, ale já pořád věřil v Adama. Co to zkusit napotřetí? Tendence mám. Pořídil jsem si kocoura, abych neměl doma jenom ženský. Měl jsem úžasnej pocit, když moje žena řekla památnou větu: "Co tady děláte, kluci?" Teď jsem si navíc pořídil ještě psa - rhodéského ridgebacka - a to je ten můj nenarozený syn - parťák. Bylo to takové plánované rodičovství, pořídil jsem si o něm všechny knihy a nastudoval je. Beru ho všude s sebou. Začal jsem ho fotit a zjistil jsem, že mě to baví. Jak se zdokonalujete? Zkouším fotit všechno. Teď mě baví hlavně makro (detaily struktur - pozn. red.) A chystám se udělat všem portrét. Těší se, protože vědí, že jsem nejlepší fotograf v našem vchodě. Napadlo vás slézt z pódia a zkusit představení nafotit? Ne, ale určitě by mi to šlo, protože je to pro mě důvěrně známé prostředí. Zvažoval jste nabídku na účinkování v muzikálu "Obraz Doriana Graye" dlouho, nebo jste ji přijal bez delšího rozhodování? Samozřejmě, stejně jako u všech předchozích. Nicméně byla to hudba Michala Pavlíčka, která mě přesvědčila. Výsledek je zajímavý především odvahou uskutečnit umělecky ambiciózní projekt v době, která je plná reality show a komerčních muzikálů plných "hvězd". Překvapilo vás něco zásadně při práci na tomto projektu? Musím říct, že po prvních reprízách v divadle Ta Fantastika mě překvapilo to, že na představení zatím nejlépe reagují především ženy, a to bez rozdílu věku. Zajímavé zjištění (...smích...). Kdo z mladých nadějných kolegů vás mile překvapil? Přemýšlím, abych nikomu neublížil. Nicméně jsem pravdomluvný, a tak musím zmínit Miloslava Königa. Má sklony k tomu být profík se vším, co k tomu patří.