Doma se herečka Emílie Vášáryová příliš neohřeje. Přes den zkouší, večer hraje a ještě vyučuje na vysoké škole múzických umění. I proto neměla už 3 roky divadelní prázdniny. Určitě si ji pamatujete z filmu "Pelíšky". * Považujete současné životní období za příjemné? No, život není peříčko. V takové velké rodině, jakou mám, se každou chvíli objeví nějaké problémy. A práce mi pomáhá, abych v nich nebyla příliš ponořená. Nekontroluji si každou vrásku, nemám na to čas. Neumím sipředstavit, že bych byla sama doma a zaobírala se každou bolístkou, to by byl velmi smutný život! * Cítíte se někdy unavená? Nestěžuji si. Nikdy jsem se za ničím nehnala, všechno přišlo samo. Kolik toho zvládnu, tolik pracuji, protože mě to baví. I kdybych prodávala v zelenině, dělala bych to s velkou chutí a lidé by ke mně chodili nakupovat, protože bych měla tu nejlepší zeleninu (...smích...)! * Často hrajete i v Praze. To kromě jiného vyžaduje i časté cestování. Řídíte? Ne, vůbec. Jezdím nebo vlakem jako studentka. Autem jedu, jen když mi někdo nabídne, že mě sveze. Cestování k mému životu prostě patří. Dlouhé přesuny, čekání na zastávkách, zpoždění. Není to jednoduché, ale to už jeriziko povolání. A trvat bude i nadále, protože mě čeká spolupráce s Národním divadlem. * Na večírky nechodíte, ale navštěvujete Ples v Opeře... Už teď se na něj těším! Ples má vysokou úroveň, je to společenská událost. Ten večer trávím se svým mužem (známý kostýmní výtvarník Milan Čporba - pozn. red.). Věnujeme se jeden druhému a tančíme. Je to velký relax! * Jednou jste řekla, že kdybyste byla mužem, herečku byste za ženu určitě nechtěla. Proč? Herectví je velmi komplikované povolání. Muž musí být opravdu tolerantní, připravený na fakt, že jeho žena není doma nejen po večerech, ale také o víkendech. Jistě, je příjemné mít divadelní prázdniny, ale v létě se častonatáčí nějaký film. Moc to nedramatizuji. Jedno je však jisté: herečku bych za manželku opravdu nechtěla. * Ženy obvykle považují za nejdůležitější hodnoty děti, rodinu a pak práci. Platí to i pro vás? Děti musí být prioritou, ale nechci se pasovat do role vynikající matky. Bůh chraň! Jednou jsem to zvládla lépe, podruhé hůř, možná tak na 2-. Jsem ráda, že to mám jakžtakž za sebou (...smích...). * Kdy to bylo s dětmi jednodušší? Když byly menší? Malé děti nic nenahradí. Moje děti jsou už dospělé, mají své životy. I s tím se člověk musí vyrovnat a není to lehké. * Už máte vnoučata? Ano, Evička, kterou jsem vychovala, má tři děti. Starší syn Tomáš dvě a nejmladší zatím žádné. * Míváte je v létě o prázdninách u sebe? Někdy ano, ale mají také další babičky, takže to kombinujeme. Poslední tři roky jsem natáčela a hrála, takže jsem měla o program postaráno. * Co děláte, když jste doma? Nenudím se, to slovo neznám. Buď tvrdě spím, nebo odpočívám. Ráda peču a vařím, ale ne ve spěchu. Velice si odpočinu i při práci na zahradě. * Máte doma své filmy ("Pelíšky", "Horem pádem", "Lidé z maringotek",...). Pouštíte si je? V žádném případě! U nás se tohle nikdy nepěstovalo. Nedávno jsem se dokonce rozhodla, že spálím všechny fotografie. Za 43 let se jich nashromáždilo tolik, že jsem ani nevěděla, že je mám. Našla jsem haldy záběrů, které už nikomu vůbec nic neřeknou. * Není na generální úklid příliš brzy? Je nutné připravit se, kdyby se něco stalo. * Chcete mít pod kontrolou, co po vás zůstane? Chci to zničit, ale zjistila jsem, že fotografie špatně hoří.