Po osmnácti letech života v Austrálii je zvyklá jezdit po levé straně silnice. Proto tady raději vůbec neřídí. Chybí jí u nás i velké krevety, ale vrátit se k protinožcům herečka Dagmar Bláhová nechce. * Kdy a jaký jste naposledy dostala kompliment? Včera večer za mnou po představení "Monology Vagíny" přišly divačky a byly velmi nadšené. Už jsme odehráli v jednom obsazení více než 200 představení a zahájili jsme čtvrtou sezónu. * Asi to tak je i v životě. Ženy se pochválí častěji než to dělají muži... Ženský si víc pomáhaj. Mám s nimi menší problém než s chlapama. My držíme basu. * Můj nejlepší kamarád je homosexuál. Máte také takového? Jéjej, těch mám! V Sydney, kde jsem žila, jich bydlí hodně. Ale každý je jiný. * Jsou Australani jiní než Češi? V globálu zřejmě ano, ale já se bráním jakýmkoliv kategoriím. Už mám na zádech pár křížků a vím, že všechno je individuální. Blbci jsou všude, akorát v jiným počtu. * Jaký typ mužů vám nevyhovuje? Poznám zakomplexovanýho chlapa, který se hned zaštiťuje tím, že je agresivní na ženskou. Jde o jistý druh moci, manipulace s tím druhým. Jakmile to na mě někdo začne zkoušet, nemá u mě šanci. * Myslíte, že je dobré, když jsou partneři povahové protiklady? Na konci svých drah putování za muži jsem zjistila, že je podstatné, jestli máme s partnerem nějaký společný kořen. * Potřebujete volnost? Samozřejmě, hlavně partnerskou. Potřebuji ji s každým, a to včetně mého doktora, mého režiséra, i u svého muže. * A dokážete být tolerantní? Vždycky jsem byla a někdy jsem na to doplatila. Mužům jsem dávala takovou svobodu, že ode mě odlítli. * Tolerujete nevěru? Zamlada jsem ji tolerovala, ale dneska už to není moje téma. Je to asi záležitost věku a já to teď neřeším, nemám důvod. Už nic nehledám - jen rovnováhu. Nechybí mi jinej mužskej. K čemu? Potřebuji kamaráda - partnera, se kterým si můžu třeba i zařvat. * Máte takového? Mám už 6 let přítele, který je z jiné branže. Musím přiznat, že nemám velkou úctu k mužským protějškům ze své profese. On je inženýrem a je mladší než já. Potkali jsme se v Brně a mám pocit, že jsem našla ty společné kořeny. Loňský rok jsem procházela špatnou zdravotní situací a on mě podržel. Potřebuji někoho, na koho se můžu spolehnout. Někoho, kdo mě odnese k autu, když nemůžu chodit. * Co na něj říkají vaše děti? Moje děti mají každé jiného otce a stýkají se s nimi. Můj přítel je pro ně kamarád. Děti jsem vychovala sama v cizím prostředí (...zamýšlí se...). To je zajímavý, jak teď říkám místu, kde jsem žila 18 let. * Co říkáte na ženy - putičky? Někdo nadvládu muže potřebuje. Já jsem dominantní. Může to být negativní, ale já to nezneužívám. Názor na svůj život si dělám odjakživa a nedá se mi vzít. * Kdy se vaše dominance střetla s dětmi nejvíc? Ono to asi zní hrozně, co? Ale já to přiznávám. No, kde myslíte, že se to nejvíc projeví? Matka - dcera. Teď jí je 25 let, ale v pubertě to bylo opravdu "výživný". Nabírala svoje práva na svobodnou existenci. Je filmovou režisérkou a má stejnou palici jako já. Je kreativní, svérázná a je to Ryba, stejně jako já. Moje maminka byla taky Ryba. A co jste vy? * Taky Ryba... Tak to je jasný, to se pozná na očích! * A co váš patnáctiletý syn? Je svéhlavý, ale kluci jsou tak nějak přítulnější. Dcera mi v patnácti letech už pusinky nedávala, ale on jo. * Zvládnete nehodnotit jeho partnerky? Budu se snažit. Jsem svobodomyslná, nejsem opičí matka. Můj život byl, vlastně je, velmi vzletný. Dceru jsem také nehodnotila, když ve svých 21 letech odjela do Dánska, kde žila s Dánem. Pak šla studovat do Sydney a žije s Řekem. * Jaký je největší zlom v životě ženy? Nezávisle na věku je to smrt matky. Je to jako by vám někdo usekl pupeční šňůru, stalo se mi to před dvěma roky. Máte pocit, že něco definitivně skončilo a ta smrt se tak nějak přiblížila. Ale jsou i další mezníky, jako třeba porod.