* Seznam vašich zaměstnání je prý tak dlouhý, že se vám ani nevejde do životopisu... Vážně to chcete slyšet všechno? Tak to tady budeme do zítřka! Hned po škole jsem nastoupila jako učitelka na první stupeň základní školy. Vydržela jsem tam rok. Přesněji řečeno do doby, než jsem dostala tik na pravé oko a začala řvát na číšníka v restauraci U Tygra, ať mi okamžitě, ale okamžitě přinese třídní knihu. Pak jsem nastoupila do Československé televize jako klapka, skriptka, asistentka režie a asistentka scény. No a pak už to šlo v rychlém sledu. Byla jsem servírkou, pumpařkou, pokojskou, kulturní referentkou, pokladní, recepční, vedoucí recepce, následovaly vdavky, dítě, mateřská, moderování v rádiu a nástup do Novy. * Tam jste nastoupila ještě před tím, než Nova začala vysílat. Necítíte se jako inventář? Přesně. Kdybych vám ukázala rameno, najdete tam vytetované inventární číslo! Já jsem ale do televize ze začátku vůbec nechtěla, byla jsem spokojená v rádiu. Nikdo netušil, co Nova bude. Po zkušenostech s regionálními televizemi jsem čekala, že si zase parta amatérů bude hrát na televizi. Ale kolega Roman Víšek to viděl jinak a přihlásil mě na konkurz bez mého vědomí. Pozvali mě na kamerové zkoušky, kam jsem odmítla jít, ale opět zapracoval osud.Zkoušky se konaly jen dva baráky od místa, kde jsem bydlela, a protože mi zrovna usnulo dítě a protože byl zrovna u mě na návštěvě soused, který mě přemluvil, tak jsem šla. * Dnes už je synovi Michaelovi čtrnáct let. Jak se vyhýbáte konfliktům s ním? Pozor, on to není Michael, on to je Spike a má svůj tag. Víte, co to je tag? * Ne. Já to taky nevěděla. Tag je podpis pod grafitti. Před časem dostal třídní důtku za to, že potagoval školní záchod lihovýma fixama. Ta nejčerstvější důtka je ovšem ze včerejška, chlapeček povýšil - ta je už dokonce ředitelská - za neustálé vyrušování při hodině. Doufám, že jeho pubertu ve zdraví přežiju. (...ironický smích...) * Po kom je, po mamince nebo po tatínkovi? Po mamince. Tatínek byl hodný chlapec. Já byla daleko horší! Už v šesté třídě jsem měla dvojku z chování. Doma mu říkáme "šťastný Jim", jeho nic netrápí, zato já jsem na prášky... * Jaký byl jako miminko? Zlatý. Byl naprosto skvělý miminko. Mohla jsem porovnávat se svým synovcem, jelikož jsme se sestrou porodily v jednom měsíci. Kuba se narodil třetího a Míša třicátého května. Pavlína tenkrát zhubla na 48 kg, protože sígr Kuba nespal a jenom řval. Zato Míša pořád papal a spinkal. Prostě - zlatý miminko! * Porodit v jednom měsíci, to zní skoro jako sázka... Ona to také sázka byla, ale našich dvou "debilních" partnerů. Vsadili se tenkrát u nás na chalupě, naprosto opilí, o bednu šampaňského a ségra vyhrála. Rodiče dostali málem infarkt. V rychlém sledu museli vystrojit dvě svatby! Pavlína se vdávala v listopadu, já v lednu. A víte, že my jsme vlastně prošvihli revoluci? * To snad ani nebylo možné... Ale bylo. Ségra se vdávala v roce 1989, na chalupě v Domažlicích. Tři dny jsme všichni pili a slavili svatbu. Když jsme pak přijeli do Prahy a viděli všude tanky a zátarasy, vůbec jsme netušili, co se děje. Já se vdávala v lednu 1990 a osm let nato jsem se rozváděla. * Proč? Lezli jsme si na nervy. Chyba byla na obou stranách. Vstupovala jsem do manželství se slibem, že budu ženou v domácnosti, která nechá svého manžela dělat kariéru kardiochirurga. Smířila jsem se s tím lehce, před revolucí totiž žádné zajímavé pracovní možnosti nebyly. Jenže revoluce všechno změnila. Začala jsem dělat v rádiu, seberealizovala jsem se, jak říkával ironicky, a tím to začalo... * Pojďme však od nepříjemných vzpomínek jinam. Se svým současným přítelem žijete už osm let. Není už na čase chystat svatbu? My se svatbě nebráníme, jenom jsme zatím nenašli žádný zásadní důvod. I když takovým zásadním důvodem by mohl být třeba pořádný mejdan. To by se mi líbilo, ale stojí to spoustu peněz. * Já bych jeden důvod viděla: co třeba miminko? To je to samé. Nejdřív na něj musím našetřit. Kdybych měla miminko, tak si ho chci pořádně užít. Bez stresu z existenčních otázek. Chtěla bych si ho vymazlit, kupovat mu krásný věcičky, všechna ta chodítka, kočárky, vysílačky, dupačky a dudlíčky, což stojí strašné peníze. Fakt je, že biologické hodiny neúprosně tikají a pokud nenašetřím nebo se nestane zázrak a nevyhraju ve Sportce, tak to budu muset vzdát. * Vraťme se ještě k práci. Kde vlastně sháníte drby do Prásku? My moc nedrbeme, v tom je ten fígl. Všechno je ve spolupráci s lidmi, o kterých točíme. Holky si témata shánějí samy, já je jen kaučuju. * Doslechla jste se někdy nějaký drb o sobě? Ano. Třeba moje údajné nepřátelství s Gábinou Partyšovou. To je totální kravina! * Prásk! je také o luxusu. Máte ho ráda? Kdybych na něj měla, tak ano. Já jsem přímo zrozena pro luxus! (...smích...) Ale nějak to zatím nefunguje... * Čím se rozmazlujete? Kytkami. Od jara do podzimu kupuju sazenice jako blázen. Sázím, reju, pleju na terase, jsem velká zahradnice. V tom se ukájím poslední tři roky. Pravda, první rok mi moc nevyšel. Nakoupila jsem si do truhlíků mraky kytek a pak mi Pavlína Danková poradila, že se musí hnojit. I zalila jsem kytky hnojivem a za pár dní jí volám a nadávám, co mi to poradila, když jsou všechny kytky takový divný, jakoby spálený. To hnojivo jsem totiž nezředila... * A co oblečení? Neříkejte, že si ráda nekoupíte něco na sebe? To ano, mám hrozně ráda romantickou módu. Mně se líbí fáčové, rozevláté šaty a kytky a volánky a stuhy a květiny ve vlnitých vlasech, ...jako že princezna..., ale všechny moje kolegyně a kamarádky v čele s Pavlínou Dankovou mi za to hrozně nadávají a snaží se mě odvolánkovat. Já v sobě vidím tu romantickou vílu, zatímco Danková stárnoucí paní, která má problémy s přebytečnými kily. * Lenka Hornová a diety??? Pomóóóóóc, mám zkažený život!!! Diety jsou moje největší trápení. Já tak ráda jím a tak ráda vařím! To je peklo. V jídle jsem bezedná, u mě se totiž vůbec nevyvinula záklopka, abych si řekla: Hornová, už máš dost. Všichni funí a já taky. Všichni mají pocit, že asi tak týden nebudou moct nic jíst, ale já se za hodinu otřepu a už zase něco zobu. V tomhle jsem opravdu příšerná! Ohledně jídla mám už spousty berliček. Třeba, že si nesmíte na dezertní talířek "nahňácat" normální porci a ještě k tomu něco navrch. Jenže můj dezertní talíře k obvykle vypadá jako Eiffelovka... Nebo: je sice pravda, že grilované maso je dietní, ale to by Hornová nesměla sníst půlkukrávy! (...smích...)