2°C
Věříte na přátelství mezi mužem a ženou?
Rozhodně, mám spoustu kamarádů a krásné vztahy se svými bývalými partnery. Ale taky jsem na tom pracovala. Nepěstovala jsem si žádnou zášť a snažila jsem se být kamarádka. Takže s většinou jsem pravidelně na telefonu, ale holčičí věci s nimi samozřejmě neprožívám.
Vy jste se nevdala, neměla děti a jen se věnovala zpívání… Dneska na tom není nic divného, ale nekoukali se na vás tehdy jako na zjevení?
Proč jste se rozhodla nemít děti?
Jsem konzervativní a vyrůstala jsem v umělecké rodině. Jako dítě jsem pendlovala mezi babičkami, a ani na Štědrý večer jsme se málem nikdy nesešli, a když už, tak jsme se hádali. Vlastně jsem nikdy nepoznala funkční rodinný model. Do pěti jsem byla u našich, pak pár let s babičkou, pak s tátou, pak zase s maminkou… ale úplnou rodinu jsem nepoznala. Z vlastní zkušenosti vím, co to s vámi udělá. To vůbec není dobré. A zvlášť když oba partneři mají umělecké nebo kariérní ambice, tak chudák dítě. Dala jsem si do hlavy, že dokud nebudu mít klasický model máma, táta a dítě, tak do toho nepůjdu. Nechtěla jsem být svobodná matka a nechtěla jsem, abych měla dítě, které bude jako já neúplnou nebo špatnou rodinou poznamenané.
Naopak můžu říct, že to byla správná volba. Jo, kdybych měla šťastnou ruku při výběru partnera, tak by to byla chyba. Ale mně se vždycky líbili zlobiví kluci, prostě filmoví záporáci. Nikdy jsem neměla šťastnou ruku ve volbě partnera.
A to vás s věkem nepustilo?
To mi zůstalo. Proto mám strach se znovu zamilovat. Jak se mi někdo líbí, je to varovné znamení. Malinko je škoda, že si toho tolik neužiju, ale možná mě i v pozdním věku čeká velké zamilování a s ním i velký krach. Co já vím?
Proč krach? Nevěříte na šťastné vztahy?
Jak říkám, vybírám si špatné typy a krachů jsem pár zažila a malinko se jich bojím, protože dneska bych je nemusela ve zdraví přežít.
Je to škoda, protože já bych se hrozně chtěla zamilovat. Je to jako droga, neuvěřitelná euforie, období, kdy jste naprosto krásná, hubnete sama, a tryská to z vás na dálku…jenže když přijde pád, trpím jako zvíře. Můžu být ráda, že to se mnou nezamávalo fyzicky. Ale čím jsem starší, tím se z toho delší dobu vzpamatovávám. A dneska si říkám: co je přednější? Být fit, mít hlas v pořádku, být schopná udělat koncert, nebo se zamilovat. Ale samozřejmě nikdy neříkej nikdy.
Celý rozhovor s Jitkou Zelenkovou najdete v aktuálním čísle Blesku pro ženy
