Nekonečná únava ani natržený sval z tanga nezabránily šaramantnímu sympaťákovi "dotančit" na třetí místo.

S taneční partnerkou Evou Krejčířovou.

Autor: archiv ČT

Do soutěže StarDance jste vstupoval jako "reprezentant" České televize, jak jste z ní vystoupil?
Napadá mě přirovnání k angolskému lyžaři, který přijel na olympiádu, připnuli mu na nohy lyže a řekli "Jeď!" a on "Jak?" – "To je jedno!" A on nedojel, ale dokutálel se. Jako třetí!

Jste při komentování zvyklý hodnotit dvacet dva chlapů na hřišti. Jaké to je, když porota a diváci doma komentují vás?
Ono je to ještě horší v tom, že já hodnotím ty, kteří umí ten fotbal hrát. Já tancovat neumím. Ale snáším to dobře, nešlo mi o skvělé známky, spíš mě fascinovala a obrovsky mi pomáhala podpora lidí.

Víte, jaká byla skladba hlasujících?
Ne, to je přísně licenčně utajené, nevíme ani počty hlasů.

Na StarDance vás podporovala vaše žena Alena, se kterou jste ale netančil ani na vlastní svatbě. Vyvedete ji teď na plesech?
Já říkám, že mám natancováno na čtyři roky dopředu, ale nevylučuji, že tu a tam budu přinucen. On je i trochu problém, že my se moc neučíme základní kroky tanců, a vlastně kromě přesně těch sestav, které dřeme na tréninku, je problém zatancovat cokoli jiného.

Kvůli StarDance jste se s manželkou skoro neviděli...
Má to složité. I ona má velmi časově náročné povolání, takže se vídáme po večerech. Víkendy jsou horší, to kolikrát pracuju. Vynahrazujeme si to na golfu. Většina golfových párů je po půl hodině na rozvod, ale my se dobře známe do všech zákoutí duše, vyhovíme si.

Vynahrazujete si to, když se vrátíte po měsíci z velké fotbalové akce?
Určitě to není žádná erotické bouře. Jsem hodně psychicky stahaný, vymluvený, na velkých akcích spím tři čtyři hodiny denně, takže doma obvykle onemocním takovou tou pseudochřipkou, je mi slabo, mám horečky.

Prý po takovém komentátorském zátahu doma vůbec nemluvíte. Jak reagujete na otázku: Jak ses měl?
Odpovím něco jako hmmm. Alenka ale už ví, co a jak, nevyžaduje stálý verbální kontakt, pokud je třeba něco vyřešit, vyřešíme to rychle, ale tříhodinové diskuse nepořádáme.

Při polibku od manželky Jaromír Bosák evidentně taje.

Autor: archiv ČT

Dívá se vaše žena na fotbal?
Podezřívám ji že někdy ano. Určitě ne na ligu, ale některá významná utkání, třeba když hraje Slovensko s Českem, ona je totiž Slovenka.

Komu fandí?
Obávám se že Slovensku, ale doma žádné spory nejsou. Zatím totiž vždycky vyhrálo Česko.

Pamatujete se, jak jste se se seznámili?
Bylo to 11. listopadu 1990. Točil jsem na Václaváku pro ARD, do Česka totiž přijel za Havlem prezident Bush starší. Potkal jsem hezkou holku, tak jsem to zkusil, a ono to vyšlo.

Co se vám na ní nejvíc líbí?
Jednak je pořád moc hezká a pak mě bere takového, jaký jsem. Lidi by se neměli snažit se navzájem předělat. Chvíli se to dá, ale stejně to jednou rupne.

Co by ruplo na vás?
Jsem v některých věcech víc sobecký, než je zdrávo. Třeba přijdu utahaný z práce a místo, abych byl doma k ruce, jdu běhat, musím odplavit stres. A co je hrozné – taky neumím chválit. Tím, že nechválím sebe, to ze mě nějak vymizelo, a přitom vím, že bych měl říkat hezké věci lidem, které mám rád. Ne vždy to ze mě vypadne ve chvíli, kdy by mělo.

Jaromír Bosák (43)

Autor: Michal Protivanský

Nepoštěstilo se vám být otcem, je to věc, kterou už odplavil čas?
Není nám už dvacet, tak to zas tak neřešíme. Ale nerad o tom mluvím, v jednom bulvárním časopise nedávno vyšly na toto téma neautorizované věci a Alenky se to hodně dotklo.

Jak se těšíte na Vánoce? Máte nějaký vánoční rituál?
Rituály mám úžasné! No, ale se ženou moc ne… Už třicet let ráno o Štědrém dnu chodím nalačno běhat do Hvězdy, v centru si pak dám sprchu a s kamarády jdeme na pár piv, což na lačný žaludek udělá své. Rozdáme si kupu dárků a kolem čtvrté hodiny pro mě přijede moje žena. Cestou domů rozvezeme ještě dva kamarády, u každého dostanu panáka, takže domů přijíždím ve velmi příjemném stavu. Nálada je ale dobrá, po alkoholu jsem prý roztomilej, moje žena říká "takový medvídek". Doma pak na chvilku usnu a vzbudí mě buď Alenka nebo naše kočičky. Protože od vánoční večeře nesmí nikdo vstát, rozložíme všechno kolem sebe. Alena jí kapustnicu, já rybí polévku. Pak si rozdáváme dárky, kočky porážej stromek, takové ta klasika.

Vánoční čas je čas rozjímání. Vzpomínáte na svého tatínka? Po odchodu ze studií a z domova už jste spolu neudobřili.
Takové myšlenky člověka napadnou kdykoli, nejen o Vánocích. Já si občas vzpomenu na naše svátky, nebylo to takové čisté rodinné štěstí… Vztahy jsme měli složité. Dnes jsem starý jako táta v době, kdy mně bylo osm, snažím se některé věci vidět jeho očima. Jemu by dneska bylo k osmdesáti, taky by asi hodně věcí viděl jinak. Škoda, že jsme si to nevyříkali, byli jsme tvrdé palice.

Při našem rozhovoru

Autor: Michal Protivanský