Jen málokterý svršek se dočkal takové historické, desítkami let stvrzené popularity jako kalhoty z denimu zvané džíny, rifle, texasky... Na počátku devadesátých let dokonce dostaly pardon i ve sféře netradičního společenského oblečení zvaného creative black: kombinovaly se smokinkovými saky, hedvábnými blůzami, perlami, řetězy, večerními střevíčky...

Současnost je ale jiná. Trend disko válcuje klasická ženskost, módní reminiscence femme fatale čtyřicátých let. Džíny však zůstávají. Nositelky se jich nechtějí vzdát ani na společenské akci. Je to duel aristokratického Olympu módy a lidového vkusu. Válka tradiční etikety s ulicí.

Úzké, na tělo ulité nohavice s krátkým sedem končícím na bocích. K tomu upnutý top odhalující pupík a leckdy i špíčky na těle. Kruhy v uších a vysoké, nohy prodlužující podpatky... Řada žen v čele s českými modelkami si myslí, že je tento outfit sexy. Vhodný na party. Bez ohledu na to, že jde o pasé trend.

Nechci brojit proti džínám. Patří ke ctěné klasice. Ale také podotýkám, že na společenských večírcích aspirujících na mimořádnou záležitost, v takové míře nepatří. Popírají tolik zdůrazňovanou tradiční ženskost, umenšují kreativní spektrum módy, nahrávají uniformitě.

V této souvislosti si vzpomínám, jak se mě režisér Václav Marhoul na jednom semináři ptal, proč ženské nosí ty příšerně asexuální bokové džíny, jež jim zkreslují postavu. Nedokázala jsem mu odpovědět, stejně jako si neumím vysvětlit, proč s takovou oblibou vystavují macatá stehna v kamaších ke kotníkům, které z jejich nožek dělají podstavce...

Leckdo jistě namítne, ať si každý nosí, co se mu líbí. To jistě ano, ale s jistými společenskými následky. Tahle filozofie je totiž stejně sporná jako tvrzení, že demokracie dovoluje vše. Když už džíny na večírku, tak s puncem elegance a ženskosti. Bez ordinérnosti, cirkusového nevkusu.

Inspiraci můžete čerpat v aktuálním pánském (chlapeckém) stylu. Nebo je dát do kontrastu s glamour polohou. Dobře budou vypadat s viktoriánskou blůzou, pánským sakem, bílou košilí...