Moje maminka tam pracovala jako pokladní.

Jednoho slunečného odpoledne přišla do supermarketu skupina mladých sportovně oblečených cizinců. Byl to fotbalový tým z Alžírska, který přijel na výměnný pobyt. Protože si někteří sportovci nevzali vozíky, starší prodavačky okamžitě zbystřily pozornost a sledovaly ostřížím zrakem, zda cizinci neukryli nějaké zboží do kapes. Uměla jsem anglicky, a tak jsem jednomu z nich odpověděla na otázku. Byl to asi jejich kapitán. Už se mi blížil vysněný konec pracovní doby, a tak jsem zamířila do šatny. Cítila jsem na sobě pohled jednoho z cizinců a vlastně jsem byla ráda, že můžu opustit prodejnu.

Když jsem však vyšla ven, čekal tam na mě i se svým kapitánem, který se ujal role prostředníka. Ten sportovec, který ze mě nemohl spustit oči, se jmenoval Mahmoud a dal mi růži. Nebyla jsem schopná slova. Dívala jsem se do jeho krásných hnědých očí a připadala si jako ve snu. U kluků jsem žádný zvláštní úspěch nemívala a byla jsem spíše stydlivý typ. Doprovodil mě k nádraží a domluvili jsme si schůzku na příští den. Okouzlil mě. Vyzařovalo z něj obrovské charisma.

Mám už vlastní rodinu, ale stále na něj vzpomínám.

Autor: SHUTTERSTOCK.COM

Vídali jsme se každý den odpoledne, ale potají, protože moje matka se proti tomuto vztahu rozhodně stavěla. Bylo nádherné léto, chodili jsme do parku a líbali se na lavičce. On byl milý, pozorný a velmi citlivý. Jednou jsem s sebou měla knihy na vrácení do knihovny a jedna z nich byla sbírka básní o lásce. Mahmoud mi jednu přečetl. Ani nemohl rozumět, o čem čte, ale znělo to nesmírně romanticky.

Dva neuvěřitelné, úžasné týdny jeho pobytu uplynuly jako voda. Vyměnili jsme si adresy a já mu dala svou fotografii. Věděla jsem, že ve své zemi pracuje jako požárník. Následovalo čekání na dopis, který přišel za tři týdny a byl plný zamilovaných přáníček a vyznání lásky. Také mi poslal svou fotku. Odepsala jsem mu a den před Vánoci mi od něj přišel další dopis. Znovu jsem mu odepsala a zářila jsem štěstím.

Časem ale naše korespondence skončila a já dnes nevím, jak se má, jak žije, a proč mi už neodepsal. Před dvěma lety jsem se vdala, ale občas, když je mi opravdu úzko a těžko na duši, vzpomenu si na Mahmouda. V pouzdru s doklady mám dodnes ukryté vyznání lásky na obrázku se západem slunce, kde se pod palmou líbá mladý pár.

Čtenářka Jana