16°C
Po úspěšném dokončení studia jsem nastoupila na gynekologické oddělení, kde jsem byla předtím na praxi.
Na svém novém pracovišti jsem se stala svědkem množství šťastných porodů a spokojených maminek. Na druhé straně však také interrupcí. Mnoho žen se pro tento zákrok rozhodlo jenom proto, že se dostaly do svízelné životní situace. Nedokázaly své problémy vyřešit, a proto se uchýlily k přerušení těhotenství. Přišlo tam ale také mnoho mladých a zdravých žen, aby prostě ukončily život svého děťátka. Raději si zvolily užívání života bez "zbytečných komplikací", jak říkaly. Nechtěly se prostě každý den starat o malého človíčka a vychovávat ho.
Jednou se na našem oddělení stala nepříjemná věc. Po jedné interrupci k nám do nemocnice přišla nesmírně rozrušená a rozčilená žena. Když jsme ji trochu uklidnili, sáhla do kapsy u kabátu a řekla: "Tohle jsem po odchodu od vás našla v kapse!" Pomalu a s třesoucíma se rukama rozbalila papír, ve kterém byl zabalený lidský zárodek. Na papírku bylo napsáno: "Když jste si mě upekli, tak si mě i snězte!" Oněměli jsme úžasem a nevěděli, co říct. "Žádám okamžité vysvětlení! Najděte toho, kdo mi to udělal!" křičela žena.
Vyšetřovalo se podle písma z cedulky, ale pachatele se najít nepodařilo. Uběhla nějaká doba a stále se nic nevědělo. Až po delším čase se mi naše sanitární sestra, která měla na starosti odoperované zárodky po interrupci, přiznala, že to udělala ona kvůli své bolesti.
Dlouho toužila po děťátku, ale stále se jí nedařilo otěhotnět. Nechápala proto, jak se některé ženy mohly tak snadno vzdávat svých potomků.
Čtenářka Gerta
