Po celou dobu jsme si užívali sluníčka, čistého moře a romantických procházek po městečku. Abychom té romantiky neměli málo, rozhodli jsme se dva dny před odjezdem, že si půjčíme loďku a vypravíme se na pláž Sveti Blaž, která je údajně moc hezká a vyhledávaná. Asi po hodině plavby na loďce jsme spatřili malou zátoku a rozhodli se, že tam zastavíme, vykoupeme se a potom poplujeme dál.

Když jsme se vykoupali, usadili jsme se zase do loďky a chtěli dát zátoce sbohem. Jenže milá loďka nás začala zlobit. Můj přítel ji zkoušel nastartovat, ale bezvýsledně. Mezitím se zvedl vítr a stále sílil. Přítel se pokoušel nastartovat motor, ale vichr neustále vrhal loďku na skaliska.

Chorvatsko je nádherné, ale na loďku už si troufneme jen s doprovodem.

Autor: SHUTTERSTOCK.COM

Mně a dceři už začala docházet trpělivost a přepadaly nás nejčernější myšlenky. Uvízli jsme na místě, kde široko daleko nebylo ani živáčka. Ani mobil jsme u sebe neměli, abychom požádali o pomoc. Tak jsem se alespoň já pokoušela přivolat nějakou dobrou duši pomocí červených plavek. Nikdo na naše gesta nereagoval, protože loďky pluly příliš daleko. Nakonec jsme se s dcerou vypravily hledat pomoc a přítele jsme nechaly na místě, aby se postaral o loďku. Byla to nelehká a dlouhá cesta. Prodíraly jsme se křovinami s batohem na zádech a s pouhým litrem vody. Lezly jsme po skalách, po kamenech a prodíraly se krkolomným terénem, jen abychom našly pomoc. Asi po kilometru cesty jsme uslyšely pískot. Byl to přítel a naši chorvatští zachránci. Sestoupily jsme ze skal do jejich člunu a všichni jsme pak zamířili zpátky do městečka.

Našim chorvatským zachráncům jsme dali nějaké peníze na pivo a poděkovali jsme. Všichni jsme byli šťastni, že jsme náš dobrodružný výlet ve zdraví přežili, i když jsme za loďku zaplatili nemalou pokutu. Hned druhý den si pro ni do zátoky dojel její majitel, ale to už jsme byli na jiném výletě, tentokrát už se zkušenými námořníky.

Čtenářka Taťána