A protože jsem do školy dojížděla 40 km, šla jsem na nádraží a odjela zpátky domů. Na naší zastávce jsem vystoupila z vlaku. Všimla jsem si, že přede mnou někdo jde, ale nevěnovala jsem tomu pozornost.

Kluk ve vojenském se ohlédl, zpomalil, a když jsem k němu došla, tak se mě zeptal, jestli může jít se mnou. Zjistila jsem, že bydlí nedaleko mě, ale nikdy předtím jsem ho neviděla. Jel z kasáren na týdenní dovolenou. Chtěl se se mnou večer setkat a já souhlasila. Na učení jsem v tu chvíli už nepomyslela, protože mi s ním bylo moc fajn. Vídali jsme se každý den. Ve středu jsem i bez dalšího učení a strachu odmaturovala. Jemu skončila dovolenka, ale to nevadilo, měli jsme štěstí, že jsme se mohli i tak vídat, protože byl na vojně v městě vzdáleném 20 km a celé léto s ním bylo krásné.

Na učení jsem ani nepomyslela.

Autor: ilustrační foto: SHUTTERSTOCK.COM

Na konci září se vrátil z vojny a vídali jsme se častěji. Chodili jsme na procházky, na odpolední zábavy, tzv.čaje, čas utíkal a my byli šťastni. Blížil se konec roku, tak trošku jsme začali plánovat budoucnost. Pracovala jsem na poště a on si našel zaměstnání v jedné firmě v našem městě. Vánoce proběhly hezky, dali jsme si dárečky a blížil se Silvestr. Rozhodli jsme se jít na silvestrovskou zábavu na vesnici, kousek od našeho města. Konec roku byl krásný, doprovodil mě domů a odešel s tím, že přijde na Nový rok.

Po obědě 1.ledna přišel před náš dům. Šla jsem ven a on mi řekl: "Přišel jsem ti říct, že se s tebou rozcházím. Jsem ještě mladý a nechci se vázat na jednu dívku. Jsi hodná a já si tě nezasloužím, určitě si najdeš někoho jiného..." Běžela jsem domů a přinesla mu všechny dopisy i dárek, který jsem od něho dostala k Vánocům.

Od té doby jsem ho neviděla, jen jsem se dozvěděla, že se za půl roku oženil. Jeho maminka mu našla bohatou dívku, která měla dům, peníze... A on to všechno vyměnil za naši lásku. A i když naše letní láska neskončila šťastně, byla krásná a ráda na ni vzpomínám.

Čtenářka Jaroslava