Zamilovala jsem se do tchána | Pro ženy | Blesk.cz

Zamilovala jsem se do tchána

16. července 2008 | 10:17

Vždy se mi líbil Robert Redford. Musela jsem vidět každý jeho film. Když jsem začala chodit se svým prvním chlapcem, netušila jsem, že se za něho provdám. Nebyl to sice blonďák, ale muž, na kterého bylo spolehnutí.

Po několika měsících jsme se rozhodli, že se vezmeme. A s tím souviselo i seznámení se s jeho rodiči.

Markova maminka byla usměvavá a sympatická žena. Přesto se mi zdálo, že je nějak smutná, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Všichni jsme se usadili v obývacím pokoji. Potom jsme uslyšeli přicházet Markova otce.

"Už je tu," řekla nastávající tchyně. "Vítejte," rozlehlo se předsíní a do místnosti vešel „Robert Redford“. Jeho přesná kopie. Byla jsem jako omráčená. Usmál se na mě, řekl mi, že jsem krásná dívka, a mně okamžitě vyschlo v krku. Musím se okamžitě vzpamatovat, opakovala jsem si.

Za dva měsíce byla svatba a krátce nato jsme se přestěhovali k Markovým rodičům. Tchán mi imponoval stále víc. Byl zábavný, doslova okouzlující. Oproti němu byl můj manžel Marek nudný, zato však velmi starostlivý muž, který myslel jenom na to, aby mně, a jednou i našim dětem, vytvořil krásný a šťastný domov. Byla to i moje priorita. Sympatie k jeho otci jsem se snažila potlačovat, až jednou…

Právě jsem se chystala do sprchy, když na moje dveře zaklepal manželův otec. "Jsi tam, Adriano?" zeptal se tónem, který jsem u něj ještě neslyšela. "Ano, co si přejete? Za chvilku budu hotová," odpověděla jsem v naději, že ho to odradí. Měla jsem totiž tušení, že mu o něco jde. Nemýlila jsem se. Všimla jsem si, že se pohnula klika. Zkoprněla jsem, protože jsem si uvědomila, že jsem zapomněla zamknout. Byla jsem přesvědčená, že budu doma ještě minimálně dvě hodiny sama.

Najednou vešel dovnitř. Přestala jsem dýchat. Spatřila jsem před sebou svého oblíbeného filmového hrdinu. Měl na sobě pouze spodní prádlo. Jeho vypracované tělo vypadalo o deset let mladší. Nebyla jsem schopná pohybu. Najednou jsem před ním stála úplně nahá. Osuška mi sklouzla jaksi přirozeně. Neměla jsem sílu ji přidržet na těle. Milovali jsme se do posledního okamžiku. Dokud nepřišel manžel… Vůbec jsme si ho nevšimli.

Po nějaké době, už bez manžela a bez střechy nad hlavou, jsem pochopila smutné oči Markovy maminky. Podobné avantýry opakoval její manžel alespoň jednou za půl roku. Nebyla jsem jediná a jemu vůbec nevadilo, že jsem ženou jeho syna. Neznal překážky, protože si byl vědom svého šarmu.

Já jsem si také něčeho vědoma. Zahodila jsem za hlavu fantastický vztah. Nádhernou rodinu, ale především úžasného chlapa. Takového už nenajdu.

Adriana, Brno

Autor: zpracovala: Jana Šimonová, mif
Související články