Spásu hledal v sebevraždě | Pro ženy | Blesk.cz

Spásu hledal v sebevraždě

27. června 2008 | 08:02

Když jsem si brala Františka, snila jsem o krásném manželství, a to navzdory tomu, že manžel měl z prvního manželství dvě děti, dvojčata. Obě jsou umístěny v pěstounské péči ve vzdáleném městě.

Manžel se je pokoušel odtud dostat, ale bezúspěšně. Aby toho nebylo málo, nedařilo se mu ani v práci. Ještě minulý rok pracoval jako dělník se dřevem. Práce ho bavila, ale zdravotní problémy mu kazily sny o dobrém výdělku. Netrvalo dlouho, a přišla nemilosrdná výpověď. Náklady na dvoupokojový byt a na režii rodiny nebezpečně stoupaly. Po finanční stránce se to nedalo zvládnout a manžel už dokonce ani neměl peníze, aby se jel podívat na svoje děti. Zanedlouho hrozila exekuce…

Všechny problémy se mu zdály nezvládnutelné, a proto se stále častěji uchyloval k alkoholu. Ten ho po čase úplně pohltil. V hlavě se mu zrodila myšlenka na sebevraždu, ve které viděl nejlepší řešení všech problémů. Lákala ho stále víc. V březnu spolykal velké množství prášků, mezi kterými byly i moje léky na snížení cukru v krvi. Jsem diabetička a on si paradoxně chtěl smrt přivodit právě mými léky. Jako kdyby se mně i celému světu chtěl za něco pomstít…

Syn zatím ještě netuší, že jeho otec se možná už nikdy domů nevrátí.
Syn zatím ještě netuší, že jeho otec se možná už nikdy domů nevrátí.
Autor: ilustrační foto: SHUTTERSTOCK.COM

Našla jsem ho druhý den ráno, když jsem přebalovala našeho malého synka. Bezvládně ležel na zemi a nejevil známky života. Záchranáři ho během převozu do nemocnice museli oživovat. Později mi řekli, že by stačila ještě půlhodina, a už by se nikdy neprobral.

Za nějaký čas procitl z kómatu. Vzápětí dostal silný nervový záchvat a musel být přivázán k posteli, aby si neublížil. Po týdnu byl převezen na psychiatrické oddělení. I po měsíci byl jeho stav velice vážný. Byl dezorientovaný a nekomunikoval. Pouze kroutil hlavou, nepoznával lidi okolo sebe a na nic si nepamatoval. Pokud se jeho stav do budoucna nezlepší, doporučují lékaři umístění v ústavu.

Vyrovnání s tím vším je pro mě velice těžké, ale musím sebrat všechny síly a překonat to. Máme přece dvouletého syna, který mě potřebuje. Bude asi vyrůstat bez otce, ale takový je život.

Čtenářka Marcela

Autor: zpracovala: mif
Související články