9°C
Přes zimu se ale v chatě usadily myšky a my o nich zpočátku neměli nejmenší tušení.
Jednou začátkem léta sluníčko hřálo, byl nádherný den. Pozvali jsme s manželem starší dceru i s její rodinou z Ostravy na víkend. Dcera má dva syny (tehdy jim bylo 8 let a 1 rok). Den byl krásný, všichni jsme měli výbornou náladu. Dokonalý den jsme zakončili večerním grilováním a posezením za chatkou. Náš desetiletý vlčák Egon tam byl samozřejmě s námi. Bylo asi po deváté hodině večer, vnuci už spali a my dospělí jsme si vychutnávali krásný letní večer u vínka.
Najednou se začal zvedat vítr, z dálky jsme slyšeli hřmění, blížila se bouřka. A tak jsme se museli rychle přesunout do jediné místnosti v chatce. Abychom nerušili malé spáče, nezbývalo než také ulehnout ke spánku. Zvenčí k nám pronikalo ostré světlo blesků a silně hřmělo.
Hned vedle chatky stojí ořech starý asi 30 let. V silném větru a bouři cloumal chatkou natolik, že jsme slyšeli jeho zlověstné vrzání. Vlčák Egon v předsíni hlasitě dával najevo, že vůbec není spokojený, a mermomocí chtěl za námi. Nakonec jsme ho vzali dovnitř. Začal zběsile běhat po chatce, štěkal a byl jako nepříčetný.
Jeho neklid byl zakrátko odhalen. Uslyšeli jsme klapot malého hrníčku, který stál na poličce a vzápětí spadl a rozbil se. Hned mi to došlo. Byly to myšky! Manžel na ně nastražil past a první úlovek jsme měli asi za deset minut. V chatce s námi bydlela celá myší rodinka. V dalším týdnu jsme je postupně všechny pochytali. Díru jsme zacpali a od té doby mají do naší chatky "vstup zakázán".
Marie, Frýdek-Místek
