1°C
Před třemi lety měla Pusinka koťátek dokonce pět. Vše probíhalo jako vždy, byli jsme u ní, když rodila, novorozená koťata se měla čile k světu. Ale pár dní po porodu se Pusinka změnila. Nechtěla ke koťátkům a utíkala od nich dokonce i přes noc. Nakonec jsme museli poprosit o radu veterináře a hladová mláďata jsme utěšovali speciálním mlékem.
Po dvou dnech toulání se Pusinka vrátila v zuboženém stavu. Okamžitě jsme ji odvezli k našemu veterináři a ten ji hned operoval. Zůstalo v ní totiž jedno kotě. Moc jsme se o ni báli, ale operace dopadla dobře. Ale aby toho nebylo málo, Pusinka se po dvou měsících ztratila úplně. Hledali jsme ji, vyvěsili její fotku, ale bez úspěchu. Nenašli jsem ji a obrečela to celá rodina, byl to přece náš miláček!
Zůstalo nám po ní jedno kotě, které nám dělalo radost. Přesně po roce jsem pospíchala z práce na autobus. Najednou vidím u kraje silnice sedět kočku. Byla mi povědomá a tak jsem tiše zavolala Pusi... a ona se ke mně rozeběhla. Byla to naše Pusinka! Vzala jsem ji do náruče a honem zavolala našim, aby pro nás přijeli. Když pak mamka Pusinku uviděla, obě jsme se rozbrečely.
Dodnes nechápeme, kde se tam vzala, je to od nás přes 5 km daleko! Ale jsme moc rádi, že ji máme doma a že náš příběh skončil šťastně.
Šárka, Kolín
