5°C
Těšily jsme se na ně, protože to byla příležitost, jak uniknout z rodinného kruhu. Po každé schůzi jsme všechny hromadně vyrazily oddechnout si do nějaké vinárny.
Tenkrát byl vlahý večer a my se zrovna po jedné takové akci vracely domů. Hodiny odbíjely půlnoc – ideální doba. Sice jsme všechny bydlely v jedné čtvrti, ale přece jen jsme musely každá jít kousek sama ke svému domovu.
První se od nás odpojila Eva a my ostatní pokračovaly dál. Obešly jsme blok domů, když jsme zaslechly zoufalé volání o pomoc. Okamžitě jsme hlas poznaly, patřil naší kamarádce Evě. Neváhaly jsme a vyrazily směrem, odkud se křik ozýval. Když jsme dorazily na místo, ztuhly jsme překvapením. Na zemi ležel chlap, držel si krvácející nos a rozkrok a strašně naříkal. Neznámý ležící přepadl naši kamarádku Evu, ale tvrdě narazil. Eva ho zbila, dělala totiž karate, závodně plavala a vůbec byla to sportovkyně každým coulem.
Z nedaleké telefonní budky jsme zavolaly policii. Policisté přijeli za pár minut a zraněného muže odvezli nejdříve na ošetření a pak do vazby. Byl to totiž hledaný násilník, ale na naši Evu prostě neměl.
Přepadená kamarádka nám musela všechno podrobně vyprávět, a tak jsme se namísto domů vydaly zpátky do vinárny. Všechny jsme se shodly, že kdyby přepadl někoho jiného z naší party, mohlo všechno dopadnout hůř.
Marie, Kamenný Újezd
