Přepadení | Pro ženy | Blesk.cz

Přepadení

5. června 2008 | 11:20

V osmdesátých letech bylo hodně schůzí a školení a já jako učitelka v mateřské škole jsem je musela všechny absolvovat. Mně ani mým kolegyním ale tato povinná setkání vůbec nevadila, dokonce naopak.

 

Těšily jsme se na ně, protože to byla příležitost, jak uniknout z rodinného kruhu. Po každé schůzi jsme všechny hromadně vyrazily oddechnout si do nějaké vinárny.

Tenkrát byl vlahý večer a my se zrovna po jedné takové akci vracely domů. Hodiny odbíjely půlnoc – ideální doba. Sice jsme všechny bydlely v jedné čtvrti, ale přece jen jsme musely každá jít kousek sama ke svému domovu.

První se od nás odpojila Eva a my ostatní pokračovaly dál. Obešly jsme blok domů, když jsme zaslechly zoufalé volání o pomoc. Okamžitě jsme hlas poznaly, patřil naší kamarádce Evě. Neváhaly jsme a vyrazily směrem, odkud se křik ozýval. Když jsme dorazily na místo, ztuhly jsme překvapením. Na zemi ležel chlap, držel si krvácející nos a rozkrok a strašně naříkal. Neznámý ležící přepadl naši kamarádku Evu, ale tvrdě narazil. Eva ho zbila, dělala totiž karate, závodně plavala a vůbec byla to sportovkyně každým coulem.

Evino 'vítězství' jsme pořádně oslavily.
Evino 'vítězství' jsme pořádně oslavily.
Autor: SHUTTERSTOCK.COM

Z nedaleké telefonní budky jsme zavolaly policii. Policisté přijeli za pár minut a zraněného muže odvezli nejdříve na ošetření a pak do vazby. Byl to totiž hledaný násilník, ale na naši Evu prostě neměl.

Přepadená kamarádka nám musela všechno podrobně vyprávět, a tak jsme se namísto domů vydaly zpátky do vinárny. Všechny jsme se shodly, že kdyby přepadl někoho jiného z naší party, mohlo všechno dopadnout hůř.

Marie, Kamenný Újezd

 

Autor: zpracovala: mif
Související články