Na prahu padesátky jsem byla bez partnera. A protože pasivita není mým životním heslem, rozhodla jsem se, že se pokusím hledat štěstí s pomocí internetu. Kupodivu se to podařilo... S Honzou jsme se setkali u botanické zahrady. Byla jsem mile překvapená jeho vzhledem, docela jsme si padli do oka. Bydlel sám se svým synem na chatě kousek od Prahy, protože byt nechal po rozvodu manželce. Byla jsem ráda, že má své soukromé záležitosti vyřešené. Po krátkém seznámení jsme vyrazili do blízké vinárny. V té době jsem neměla žádné pořádné lodičky, a tak jsem si půjčila od dcery italské perforované botky. Byly mi o něco větší, ale byly velmi pohodlné a přitom elegantní. Ve vinárně však nebyl volný stůl, proto jsme si sedli na barové židličky. Boty mi neustále sklouzávaly - buď z jedné, nebo z druhé nohy. Galantní Honza mi je pokaždé ochotně nazul. Už mi to bylo nepříjemné, ale v živém rozhovoru jsem stále zapomínala, že mi boty špatně drží a padají na zem. Strávili jsme spolu hezký podvečer a večer jsme měli co dělat, abychom stihli poslední metro. Byla jsem ráda, že jsem našla příjemného společníka, se kterým jsem si vyměnila nejen e-mailovou adresu, ale i telefonní číslo. Nic jsem neočekávala, i když ta pověstná jiskra, aspoň z mojí strany, byla připravená přeskočit. Druhý den jsem se po příchodu do práce nedočkavě podívala na svůj e-mail. Čekal na mě rýmovaný pozdrav. Do konce týdne jsem dostala ještě několik podobných zpráviček a moc jsem se těšila na nadcházející společný víkend. V sobotu v poledne jsem však dostala studenou sprchu. Honza mi poslal SMS - schůzku zrušil. Nedalo mi to, abych se nezeptala na důvod. ,,Matka je nemocná," zněla odpověď. Respektovala jsem to. Během neděle a několika dalších dnů byl jeho mobilní telefon nedostupný. Najednou jsem byla bez milých pozdravů i bez společníka, bez naděje na smysluplně strávený čas. Honzovo mlčení mi nevyhovovalo, jsem žena činu, zjistila telefon do práce. a protože jsem si jeho Po sdělení, že jeho matce už je lépe, jsem se dozvěděla, že už mu nemám volat. Na nejbližší schůzce s kamarádkou, která žije sama a občas se snaží s někým seznámit, jsem se dozvěděla zajímavou věc. Věta: ,,Onemocněla mi matka," prý je velmi oblíbenou frází například před Vánoci. Následné mlčení umožní i původně perspektivnímu partnerovi vykašlat se na vysvětlování. Přes počáteční žal jsem se nakonec s kamarádkou celému ,,případu" od srdce zasmála. L. CH., PRAHA