Chci zapomenout | Pro ženy | Blesk.cz

Chci zapomenout

12. března 2008 | 18:10

Přestože mě dva muži hodně ranili, stále věřím, že se najde takový, který udělá všechno proto, aby mě neztratil

Nikdy jsem si nemyslela, že mi život bude stavět do cesty jednu překážku za druhou. Po maturitě jsem odjela jako au-pair do Anglie a prohloubila si tam vztah k dětem. Po roce jsem se vrátila domů. Zůstala bych i déle, kdybych se nezamilovala. Láska mě zaslepila... Můj přítel mě měl nesmírně rád, aspoň to tak vypadalo. Neměla jsem důvod nevěřit, že je to ten pravý. Když mi gynekolog řekl, že jsem těhotná, byla jsem nejšťastnější člověk na světě! Ale můj přítel, když uslyšel tu novinu, zesinal a zavřel se do koupelny. Po 15 minutách jsem se odvážila otevřít dveře a strnula jsem hrůzou! Ležel ve vaně s podřezanými žilami... Naštěstí se podařilo ho zachránit, ale stejně si nakonec sbalil věci a opustil mě. Byla jsem ve druhém měsíci těhotenství a na inzerát jsem si našla muže, který hledal rozvedenou nebo svobodnou matku. Z občasných SMS se staly pravidelné telefonáty a pak došlo i na osobní setkání. Vzájemné "oťukávání" trvalo asi půl roku, pak jsem podlehla naléhání mých i jeho rodičů a provdala se za něj. Měsíc po svatbě se mi narodila dcerka, manžel ji přijal za svou. Bydleli jsme v podnájmu a bylo nám fajn, podstatné bylo, že se dcera narodila do úplné rodiny. Trvalo mi rok, než jsem zjistila, koho jsem si ve skutečnosti vzala. Byl to sobec, který měl rád jen sebe, peníze a alkohol. Začal podnikat a ukázalo se, že nedokáže vycházet ani se zákazníky, ani se zaměstnanci a nakonec ani s rodinou. Když nebyl s námi, vyhledával společnost jiných žen. Domů se vracel opilý nebo nepřišel vůbec. Za této situace jsme se přestěhovali k jeho rodičům. V rodné vsi už znal jen hospodu a kamarády. Doma nejdříve udeřil do stolu a pak si bouchl do mě. Vinu za každý svůj neúspěch házel na nás. Nakonec začal vyhrožovat, že odejde s jinou. A tak se také stalo. Trvalo mi dlouho, než jsem se přestala bát jeho výhrůžek a facek. Uvědomila jsem si, že si takový život nezasloužím. Mám krásnou dvouletou dcerku, rodiče mi podali pomocnou ruku a já se měla kam vrátit i s děvčátkem. Dokázala jsem se nade všechno povznést. Přikázat si, že žít se musí, i když se s námi život nemazlí. Přestože mě dva muži hodně ranili, stále věřím, že se ještě najde takový, který udělá všechno pro to, aby mě neztratil. ZUZANA

Související články