S manželem už jsme byli oba v důchodu, ale snažili jsme se neustále něčím zaměstnávat, aby nám nebylo smutno. Pokaždé nás potěšila návštěva našeho vnuka Milana, který k nám rád chodil. Byl výřečný, a tak nás vždy svou přítomností potěšil a zároveň pobavil. Nikdy nezapomenu na jednu jeho návštěvu, když mu bylo teprve 14 let. Přivítali jsme se a on běžel hned za mnou a motal se okolo sporáku, na kterém jsem něco vařila. V jedné chvíli se na mě upřeně zadíval, a když jsem se zeptala, co se děje, odpověděl: "Babi, já se jednou ožením jen s takovou ženou, která bude tak skvělá jako ty!" Ještě dnes si vybavuji vážnost v jeho tváři, když to vyslovil. S manželem jsme se nad výrokem našeho vnuka ještě dlouho usmívali. Od této milé příhody uběhlo už několik let a z našeho vnuka se stal mladý muž, úspěšný absolvent ekonomické školy. Dostal nabídku studovat v zahraničí na velmi dobrém místě a odcestoval. Seznámit se s děvčaty v cizím světě nebylo jednoduché, a tak se rozhodl vyzkoušet štěstí přes internet. Po nějaké době natrefi l na inzerát dívky, která také pracovala v zahraničí, ale hledala přítele z Česka. Nejdříve si psali a později se i setkali. Okamžitě věděli, že jsou stvořeni jeden pro druhého. Když už byl jejich vztah vážnější, vnuk nám zavolal a oznámil nám, že konečně našel svou velkou lásku. Telefon zvedl manžel a vnuk mu řekl: "Bude se ti líbit, je stejně skvělá jako babička!" Za několik měsíců jsme netrpělivě očekávali návštěvu. Milan nám i celé rodině přišel představit svou lásku Anežku. Měla jsem trochu obavy, moc jsem nevěřila tomu, že s moderním mladým děvčetem, které žije a pracuje v zahraničí, mohu mít něco společného. Ale když přišli, seznámili jsme se a prohodili prvních pár vět, pochopila jsem, co měl Milan na mysli. Anežka je skromná, milá, šikovná a usměvavá žena, ne žádná fiflena. Všichni jsme si ji okamžitě oblíbili a za necelý rok byla svatba. S manželem oba doufáme, že láska mladých bude tak silná a trvalá jako ta naše. ČTENÁŘKA VĚRA