10°C
Před více než 10 lety nám zemřela tetička. Manžel zařídil kremaci. Bylo to v době, kdy začalo hodně pršet, asi měsíc před záplavami. Dva týdny po pohřbu jsme museli tetiččin byt vyklidit a pak nastaly velké lijáky. Městem protékala rozvodněná Morava, takže pro nás bylo velkým štěstím, že jsme nábytek stihli odvézt, kam jen se dalo. Urnu s popelem nám předala pohřební služba s tím, že jakmile opadne voda na hřbitově, tak urnu uložíme do rodinné hrobky. Urnu jsem postavila na poličku na verandě, spím v pokojíku nad ní. A třetí noc od chvíle, kdy jsem urnu dala na verandu, se mi přihodilo něco zvláštního. Zdál se mi divný sen. Octli jsme se s manželem v tetiččině prázdném bytě. Otevřely se dveře a vešla tetinka. Chtěla nám uvařit kávu. "Posaďte se, přece," řekla. Stáli jsme, protože nebylo nač si sednout. Tetinka se na nás dlouze dívala a řekla: "Už si půjdu lehnout, jsem po té dlouhé cestě unavená." Ale pak zjistila, že v bytě nemá ani svou válendu. Udiveně se na nás podívala a řekla: "Tak se s vámi rozloučím, už se neuvidíme. Sbohem." Pak se rozplynula. Vtom jsem se probudila! Podívala jsem se na hodiny, bylo právě 5 minut po půlnoci. Druhý den přijel pracovník pohřební služby a oznámil nám, že můžeme konečně po třech týdnech uložit urnu do rodinné hrobky. Od té doby se mi tetička ve snu už nikdy neobjevila. Věřím, že se s námi tenkrát opravdu přišla naposledy rozloučit. Dagmar, Olomouc
